14. 12. 2012

Takový nevšední den...tak bych to asi popsala.
Dnes jsem se po včerejším zhroucení ve škole neodhodlala tam dnes jít znovu. Rozhodla jsem se, že se po dlouhé době půjdu podívat na skupinovou terapii pro holky s PPP. Viděla jsem se po dlouhé době s holkama, vlastně od června se "skupina" nekonala, jelikož se nás nikdy nesešlo dost na to, aby se mohlo sezení uskutečnit. Každopádně byl to krásný den od rána..přemohla jsem se k vydatné snídani a dokonce i k McFlurry s lentilkami, které jsem si dnes dala s kamarádkou. Na jednu stranu jsem se překonala, ale anurie mě pořád dost znepokojuje. Nechci na dialýzu, nechci nic podobného, nechci trpět. Proč vlastně, proč?! Proč do toho padají tak fajn a inteligentní lidé? Když vidím i ty holky po dlouhé době, jak se u žádné nic nezlepšilo, je mi z toho smutno. Místo abychom dodělaly školu, tak trávíme volný čas a nejlepší roky svého života po nemocnicích. Ale těžko se to vysvětluje někomu, kdo to nikdy nezažil. Každopádně o tom jsme se mohly dnes přesvědčit u naší psycholožky, co skupinu vedla. Před chvílí jsem dojela domů a dala jsem si pleťovou masku a trochu relaxu pro zlepšení nálady :). A co mě čeká o víkendu? No žádná akce určitě ne, jen nějaký sraz s přáteli a dopisování sešitů do školy..a samozřejmě přidávání zbrusu nových článků.

Mějte se a smějte se :)

Komentáře

Oblíbené příspěvky