Adélka: Rozhovor otevřeně o mé anorexii

Přináším rozhovor s Adélkou, se kterou jsme spolu i bydlely na jednom pokoji v průběhu léčby. Byla na tom opravdu strašně a pohled na ni děsil i ty nejvychrtejší anorektičky. ..S Adélkou jsem přidávala i videoreport před pár dny..můžeš ho najít na http://couragetoenter.blogspot.cz/2013/01/video-pribeh-adelky-z-bohunic.html

1. Adélko, jak dlouho s touto nemocí bojuješ?

Asi od 14,5 let, kdy se nemoc vice projevila a zacla ma prvni hospitalizace. Pred ni jsem mela 45 kg. Posledni hospitalizace byla v mych 17, kdy vaha byla kolem 36-37 kg. Letos mi bude 20, podvyzivou rozhodne netrpim, ale v hlave ta nemoc porad je. 

2. Cítíš se teď momentálně vyléčená? (v rámci možností samozřejmě)

Jak uz jsem rekla v predchozi otazce, ta nemoc tu porad je. Snazim se, aby me ovladala co nejmene, ale nekdy je to velmi tezke. V dobe, kdy me ovladala nejvice, tedy hlavne mezi jiz zminenymi roky, jsem byla zvykla behat v pokoji na miste 7 hodin denne, takze vetsinu prijate potravy jsem okamzite spalila. Aspon tohohle jsem se zbavila, ale po jidle mam strasne vycitky svedomi, dlouhodobe se snazim drzet dietu, ale moc to nejde, kvuli metabolismu, ktery neni uplne v poradku. Proto casto mivam hystericke zachvaty z toho, ze jsem tlusta...

3. Pořád tvůj svět ovládají jen myšlenky na jídlo?

Mam jen par vybranych veci, ktere jim a na ne casto myslenky mam, ale jinak je mi nejlepe, kdyz nemusim jist nic.

4. Počítáš stále kalorie, přehnaně cvičíš apod. nebo už ses zbavila těchto anorektických návyků?

Za tu dobu si zhruba pamatuju, co kolik ma, ale nijak zvlast je nepocitam. A obsesivniho cviceni, o kterem uz jsem se zminila drive, jsem se uz zbavila. Telo uz na to ke konci nemelo a chodidla dostavaly dost hodne zabrat.

5. Co děláš, když k tobě najednou přijdou výčitky? Poradila bys něco, co u tebe funguje?

Vetsinou mam neco jako zachvat breku, ale pozdeji se to presune na pocit totalni osamelosti a obcas to dojde az k nekolika denni depresi. Snazim se to nedavat moc najevo memu okoli, ale je to dosti tezke a obcas uz se to neda a je treba o tom s nekym mluvit. Nejlepsi radou asi je, zamerit se na cokoli jineho, na neco co vas bavi.
6. Jak lidé zareagovali na tvou změnu životního stylu?


7. Řekni, je ti lépe teď nebo ti bylo lépe v anorexii?

Muz zivot je ted urcite lepsi nez byl, protoze predtim se vsechno odvijelo pd me vahy. Nechodila jsem do skoly, ale studovala individualne, takze jsem neprichazela moc do styku s lidmi, nezazivala jsem veci, ktere zazivali stejne stari lide. Kdyz jsem se v 17,5 dostala z nejhorsiho, nedovedla jsem zit jako stejne stari vrstevnici. Behem tech nejhorsich 3 let jsem se jakoby vracela v case, traveni volneho casu bylo jako u ditete. A v tech 17,5 jsem si prisla, jako kdyby mi bylo tech 14,5 a ta nemoc byla neco mimo. 
8. Anorexie samozřejmě není o postavě, ale o psychice. Myslíš, že je ještě možnost, aby tě někdy dostihla a dostala na takové dno jako když jsi byla v tom nejhorším stádiu?
Anorexie je nevyspitatelna, ta moznost je urcite nekde ukryta a ceka na nejaky vazny psychicky spousteci faktor. Potom nevylucuji, ze by se mohla znovu projevit. Je otazkou, jestli bych mela jeste silu s ni bojovat.

9. Řekla bys nám nějaké pozitivní věci, které ti částečné uzdravení přineslo?

Mam hromadu kamaradu, muzu zit "relativne " normalni zivot.

10. Naopak je něco negativního na tom, vyléčit se z toho nejhoršího?
11. Jaký byl průběh tvojí léčby? Popsala bys nám ho trošku?

Kdybych chtela popsat cely prubeh me lecby od zacatku do konce, mohla bych o tom sepsat knihu. Byla jsem nescetnekrat hospitalizovana, jak na JIP, tak na normalnich oddelenich. Byly dva okamziky, kdy uz jsem si myslela, ze bude konec... Jeden z nich byl asi v 16, byla jsem na psychiatrii v Brne a mela jsem strasne bolesti hrudniku, nebyla jsem schopna behat, coz se mi moc casto nestalo. Doktori mi odebrali krev a zavedli kanilu s infuzi, ale po hodine, kdyz zjistili vysledky me okamzite posilali do Detske nemocnice na JIP, protoze bylo ohrozeno moje srdce. Ta noc byla jednou z nejhorsich v mem zivote. Opravdu jsem si myslela, ze umru. Dostala jsem transfuzi krve a mela napichnutou kanilu se tremi infuzemi naraz... Asi po dvo tydnech stravenych na JIP me prevezli zpet. 
Druhym z nich bylo jedno rano tyden pred 17. narozeninami, kdyz jsem se probudila doma ve svem pokoji a vubec jsem nevedela, kdo jsem, kde jsem, nepoznala jsem rodice ani nic jineho... Byla to docasna ztrata pameti, zpusobena nedostatkem cukru v mozku. Po tomhle bylo 14 dni na JIP se sondou do zaludku. Doktori mi zpetne rekli, ze si tech 14 dni nebyli jisti, jestli preziju do dalsiho dne.

Komentáře

  1. je šílené jak spousta dívek se musí políbit se smrtí, aby uvěřily, že doopravdy žijí.

    OdpovědětVymazat
  2. Velmi Adélku obdivuji a moc jí držím palce! Prožila si nepředstavitelně těžké chvíle a ostatní si můžou jen domýšlet, jak se asi někdy cítí... Myslím, že každý má tady na světě své místo, které mu patří a neměl by se ho jen tak vzdávat. Adélčino tělo vydrželo hodně a já věřím, že to znamená, že tady Adélka má být s námi a že ještě prožije mnoho krásného!
    Jsem ráda, že jsem se o Adélce dozvěděla o něco víc, protože ji znám od vidění a často jsem přemýšlela nad tím, jak se asi cítí a jaký je její příběh...

    OdpovědětVymazat
  3. moc pěkný rozhovor a silný příběh:))

    OdpovědětVymazat
  4. pozerala som vetdy to video ten rozhovor snoua bolo mi z toho smutno.. upôlne inak vyzerala na fotkach kde mala tych par kil a uplne inak vyzera teraz.. nepovedala by som ani dokonca že je to to isté dievča.. snad už do toho v takej miere opäť nespadne..

    OdpovědětVymazat
  5. Tyto příběhy jsou vždycky smutné a mají vše společné...Bohužel v dnešní době to takto běžně funguje a dívky si neuvědomují že můžou být krásné jak v velikostí 34 tak 40

    OdpovědětVymazat
  6. Anonymní21/1/13 20:52

    Ahoj, náhodou jsem se na tvůj blog proklikala a pročetla jo tak do počátku prosince. Jsem docela překvapená, protože podle fotek rozhodně nejsi žádná ošklivka, nebo obézní holka. Tak přeju hodně sil v uzdravování a ať se ti daří. Bohunka

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky