Moje děsivé období "na houpačce"


Všechno je jen náhoda...jednou jsi dole, jednou nahoře. Ano, je to tak...i když jsem permanentně dole, tak v ty dny, kdy jsem tu byla tak nějak řečeno pasivní a nepřidávala žádné články, to všechno pramenilo z bulimických záchvatů, kde se to točilo kolem 9 kg jídla denně. Ano, já vím..asi nevěřícně kroutíte hlavou, že to by přece nikdo nespořádal, ale chyba lávky..já dokážu v pohodě sníst 70 rohlíků, 4 kostky másla, čokoládky, chipsy, koláče, nutellu, marmeládu, tatarku...a mnoho dalšího. Ano, stydím se za to, ale i přesto o tomhle píšu. Je to moc těžké pro normálního člověka uvědomit si, co takový člověk prožívá a už vůbec si nedovede představit, jak pro nás může fungovat jídlo jako útěcha. Ano, jídlo je pro mě útěchou na těch pár desítek minut, co ho konzumuji, ale poté jsou to nekonečné dny výčitek..a to takových, že už chováním opravdu připomínám cvoky z amerického filmu - třesoucí se na parapetu okna, objímajíc si kolena, pošrábaní...no, podívejte se třeba na film Neříkej ani slovo. Je to jeden z mých oblíbených filmů. Popravdě to, co teď prožívám při mém soužití s bábou (pardon, ale po tom, co si s ní zažívám ji nemůžu nazvat "babičkou"), pro mě rozhodně není lehké se se spoustou věcí vyrovnávat. Každý den slýchám jen to, jak jsem neschopná, že už si mám pohnout s tou garsonkou, vystěhovat se, že ničím všechno, na co přijdu, že ji přivedu o deset let dřív do hrobu. V tu chvíli jsem si řekla "kéž by". Ano, je to hnusné, ale prostě nebudu skrývat to, co cítím. Mrzí mě to, ale v životě pro mě nic dobrého neudělala. Je sice pravdou, že když jsem byla dítě, měla jsem s ní dobrý vztah. Chodívaly jsme spolu na koupák, koupila mi zmrzlinu, hrály jsme na lehátku karty. Ale tyhle časy už jsou bohužel tabu. Jakoby se to nikdy nestalo.

Tumblr_mh3j6xpxve1rmf89io1_500_large

pro pokračování..click "Další informace"



 V podstatě jí vděčím jen za své komplexy méněcennosti, jelikož vždycky lidi posuzovala podle počtu vysokých škol a známek. Jo, je to "paní učitelka"...já ale nenávidím tyhle povrchní názory, že každý vysokoškolák je inteligentní. To, že se někomu dobře učí a leze mu to samo do hlavy ještě není známka inteligence. Někdo nemá peníze na studium, dneska to stojí mnoho peněz a spousta dalších důvodů. Já sama nejsem schopná se svou nemocí školu dodělat a uvědomuju si to a chci s tím něco dělat. Přemýšlela jsem jednou, proč bába vlastně je takhle zlá..stejně jako zbytek rodiny. Je nespokojená sama se sebou, ale navenek působí jako arogantní a velmi sebevědomá osoba, aby si kryla své komplexy před ostatními. Nemá vůli, není schopná dodržet absolutně nic. Trpí morbidní obezitou..a ze mě si utahuje, že jsem bulimička a že vždycky chvilku nežeru a pak se přežeru. Já vám říkám..kdybych neměla problém se zadržováním vody v těle a otíkáním, byla bych schopná dodržovat vyvážený jídelníček, protože vím, že váha by stoupla třeba o 2 kg, ale pak by se to zastavilo a postupně šlo dolů. I když zároveň si uvědomuju, že při tak zdevastovaném organismu to může trvat dlouhou dobu, než uvidím pokrok. Musím si nějak domluvit nemocnici skrze infuze..potřebuju dostat ionty a aminokyseliny zpět do těla a kdybych to tam dostávala jídlem, trvalo by to minimálně několik měsíců a to bych ještě neměla jistotu, že to přinese své ovoce. Proto musím volit tuto variantu, ač nerada. Tímto článkem se rozhodně nechci chlubit, ba naopak. Ráda bych, abyste to použily jako odstrašující případ toho, jak daleko jen obyčejná dieta může zajít. Zdraví máte jen jedno...vždycky mi to připadalo jako otřepaná fráze, ale postupem času jsem si víc a víc uvědomovala, že je to životní pravda.


..jeden z mnoha pytlů po mém bulimickém záchvatu

Komentáře

  1. je naprosto šílený jak se k tobě tvoje rodina chová... doufám, že s Giovannym ti to vyjde!

    OdpovědětVymazat
  2. Rodinu si bohužel nevybíráme..a taky je blbý, že spousta lidí tohle prostě nechápe jako plnohodnotnou nemoc:-( Drž se!

    OdpovědětVymazat
  3. Je mi líto, že tě v boji rodina víc nepodporuje. Ja bych to bez pomoci rodičů asi nezvládla překonat. Jsi statečná, ze sem píšeš tolik věcí ze svého soukromí a snažíš se varovat ostatní holky před tím, jak to muže dopadnout. Ja taky zveřejnila svůj příběh o závislosti na cvičení, abych je od toho odradila :)

    OdpovědětVymazat
  4. Vždycky když čtu takové články, pozastavím se a uvědomím si, jak skvělou mám rodinu a rodinné zázemí. Protože to se neskutečně odráží na osobnosti člověka. Na jeho sebevědomí, schopnosti najít si normálního partnera...takový člověk jako ty, hledá svůj únik do lepšího světa a dle mého názoru to může být pomocí bulímie. Je dobře, že sis založila blog, nejenže můžeš vypsat své pocity dle libosti, ale můžeš pomoct i někomu jinému.
    Takové lidi jako ty mají můj obdiv. Není jednoduché něco udělat, změnit, když není podpora v blízkém okolí. Přála bych ti, aby si to dokázala, a byla zase v pohodě.
    Možná si to už viděla, možná, že ne. Třeba by ti to mohlo pomoci, nikdy nevíš...
    Mám tuto životní filozofii ráda, neberu jí doslova, ale snažím se jí řídit.

    Pusť si to, a podívej se na celý film. http://www.youtube.com/watch?v=N4pnNT5KEyY
    příjemný večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuju za milý komentář. Opravdu mě moc těší, že to někdo vnímá tak, jak chci, aby to vyznělo. Máš pravdu, bulimie je pro mě takovým únikem a "obranou" abych se mohla vymluvit, proč nejsem na vše tak silná. Chystám se napsat i knihu...:)

      Vymazat
  5. Anonymní15/3/13 18:42

    Je to něco šílenýho.. ty opravdu dokážeš spořádat až 70 rohlíků denně? Vůbec si něco takovýho nedovedu představit.

    OdpovědětVymazat
  6. Anonymní29/3/13 08:40

    kdysi dávno jsem měla něco podobného.Nejdla jsem dny... jen málo něco a pak snědla tři bochníky chleba s čokoládou za hodinu,pozvracela se a nanovo.Měla jsem kliku natrefila jsem na dobré lidi a lekaře a dnes jsme ok.Je mi 36,tělo mám zatížené jak 60tiletá,ale jsem ok.Ted s odstupem času bychsi nejraději nafackovala za to co jsem jako 13ti až 16tiletá vyváděla a jak se ničila.i když já svuj "boj"vyhrála ,přesto následky nesu dodnes.Drž se holka at "vyhraješ" Ikdyž následky budou......

    OdpovědětVymazat
  7. Uff... Držím moc pěsti! :) Doufám, že už jsi na tom líp. ;) Ty to dokážeš!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky