My holky odkázané na *forever alone*

Taky se vám už stalo, že jste byly s kamarádkou na diskotéce, po ní se plazilo plno kluků a po tobě ani jeden? Myslíš si, že je to tím, že bys byla škaredá nebo divná?
Na tohle téma jsem měla před několika dny (konkrétně v sobotu :D) rozhovor s jednou moc fajn holčinou z nemocnice, kde ona ležela ale jenom jeden den, ale její myšlení v 16ti letech mě dostalo taky trochu do kolen. Samozřejmě jely jsme spolu do Tesca a pak jsme si sedly v Arkádě jen tak na židle ke stolečku a bavily se na různá témata. Samozřejmě přišli na řadu i kluci. Svěřila se mi, že by strašně moc chtěla už někoho mít, jenže to prostě pořád tak nejde. Tak trochu jsem se v ní v tu chvíli viděla, jako by mluvila za mě. Řekla mi, jak byla se svou nejlepší kamarádkou na diskotéce a ji tam chtěl každej kluk, přičemž ona byla zadaná. A když jsem se jí trochu víc optala, došla jsem na dost zásadní věc. My holky, co jsme si něčím složitým prošly, jsme vyspělejší na svůj věk, řešíme jiné věci než naši vrstevníci, působíme na okolí dosti nepřístupně a lidé se bojí nás jen oslovit, protože neví, jakou reakci od nás mají čekat. Já například neokážu jít jen tak po náměstí a házet na všechny úsměv. Když jdu ulicí, působím velmi arogantně a naštvaně, vím to. Ale nedokážu to ze dne na den změnit. Přitom vůbec taková nejsem, ba naopak. Jenže to je to- když jsem byla na všechny taková ta miloučká holčička, lidé mi dost snadno mohli ublížit a já si myslím, že tohle chování je důsledkem toho, že si chci udržet ve společnosti jakousi masku, aby mi lidi už neubližovali jako dřív, aby se o to ani nepokoušeli. Takové ty lehkomyslné holky, co nemají žádné problémy, žijí si ve stylu "Young, wild and free" to mají sice jednodušší si někoho najít, ale my, co to máme tak těžké, musíme věřit, že tak dlouho čekáme singl na toho, kdo si nás skutečně zaslouží :). Já osobně vím, že se mnou se chlap měl vždycky až moc dobře ve všech směrech, jenže nikdy to dlouho nevydrželo. Neustále mě přepadají vzpomínky na bývalého, se kterým spolu nejsme už rok...ale nedokážu zapomenout..a jako na potvoru zrovna proto, že mi zrovna on ublížil ze všech chlapů nejvíc. A my dva jsme se opravdu milovali a rozuměli si, i v posteli  i co se názorů týče, taky miloval posilovnu...no, nechci to více rozvádět..tady je jen památeční fotka, která mě sice skoro vždycky rozbrečí, ale dám ji sem :(..pro vás...a budu smutnit.


Komentáře

  1. Anonymní2/2/13 19:32

    Nikdy jsem si neprošla PPP, takže si nedokážu úplně představit, čím procházíš. Ale dřív jsem měla i já svoje problémy a připadala si lidmi nepříliš chtěná, takže to skončilo tak, že jsem prakticky celou pubertu strávila doma s internetem, filmy a knížkami... Až po čase jsem se odhodlala trochu projevit a divila se, že lidi, kteří mi přišli "pod mou úroveň", povchní a tak podobně, jsou ve skutečnosti jiní, a že je z nějakého zvláštního důvodu dokonce zajímám. Každopádně jsem chtěla říct, že po dlouhé době jsem došla na to, že k tomu, aby tě měl někdo rád, je potřeba, abys nejdřív měla ráda ty sama sebe. Když je člověk šťastný, dokáže být jednou za čas "young, wild and free", i když to třeba není úplně v jeho povaze. Je mi z vlastní zkušenosti jasně, že se to mnohem snáz řekne než udělá...
    Jenom si pamatuj, že jsi možná složitější, ale krásná a zajímavá holka, držím ti palce, aby bylo líp =)(Z nezaujatého pohledu mi jen dovol říct, že po zhlédnutí pár tvých fotek mám pocit, že přece jen trochu nezdravě hubená jsi. A neříkám to proto, že bych sama byla závistivá baculka.)
    Es ♥

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky