Štěstí...definuj ho!

534322_515917005096879_1610172186_n_large

Znáte ty chvilky, kdy vás dostihne chvilka nostalgie, vy se nad něčím strašně intenzivně zapřemýšlíte a potom se vám to v hlavě tak zamotá, že už nevíte, co si myslet, v co věřit, jaká je vlastně realita...?
Zkuste mi definovat štěstí. Vždyť každý ho vidíme v něčem jiném. Také je to nastaveno určitými společenskými měřítky. Pro hladovějící lidi v Etiopii je největším štěstím, že jejich rodina je naživu, dostane se jim krajíce suchého chleba nebo pár kapek vody. Pro mnohé z nás ale je štěstím mít jen peníze, ty nejdražší věci, nejbohatší kamarády, plno známostí..a to je docela smutné. Já nikomu jeho osobní kvality neberu, ale pro mě osobně je teď největším štěstím člověk, který mě naplňuje vírou, sebevědomím, štěstím, radostí....prostě Monička...ona je anděl. Vypadá to, že nemůžeme jedna bez druhé být a prostě vše se v dobré obrátí ♥. Strašně mě ničí tento virtuální svět. Když člověka nemáte v dosahu pár metrů, aby viděl, jak se tváříte, když něco řeknete..podle výrazu přece poznáme, jestli člověk něco myslí ironicky, legračně nebo vážně...Ale teď ruku na srdce. Kdo z vás někdy nebral nějaké statusy na facebooku nebo komentáře vážně?? Každý se kvůli tomu určitě už někdy pohádal s blízkou osobou, s nejlepší kamarádkou, přítelem a tak dále...
Existuje na tohle řešení? Možná..je to v lidech..ti introvertní jedinci by si měli dávat pozor na to, co na facebook píšou a hlavně kdo všechno si to potom může přečíst. Já osobně se přiznám, že jsem mezi takové lidi patřila, v mých silných výkyvech nálad mívám sklony napsat tam něco hodně osobního, ale nějakou dobu už to držím, jak se říká, "na uzdě".
..nebo také varianta, že když víte, že s tímto máte problém, nedávejte si do přátel lidi vám nejbližší, pokud mezi vámi dochází k častým hádkám a navíc jste od sebe daleko a nemůžete si to den na to vysvětlit z očí do očí
Každopádně..je na každém, jak s tím vším naložíme. Já se v životě necítím šťastná, moje rádoby rodina, zdravotní stav, okolí, škola, práce...nedaří se mi v žádném směru a bulimie s anorexií mi tak zasvětily mozek, že už nejsem schopna kolikrát zplodit ani jeden banální článek nebo si nějakou věc pamatovat aspoň 5 minut a občas mívám pocit, jako by ve mně žil někdo jiný, že to nejsem já. Například musím lhát, něco mě donutí říct úplnou lež, i když moje vnitřní já to nechce! Kéž bych se těchto potvor jednou provždy zbavila. Stejně mi připadá, že třičtvrteční podíl na tom, jak se cítím těžká a přes polovinu mých kil tvoří jen starosti, anorexie a bulimie. Ráda bych taky upozornila, abyste si nebraly příklad z mých jídelníčků a už vůbec ne z pitného režimu nebo užívání projímadel. Dávám to sem, abych měla v budoucnu nějakou zpětnou vazbu až budu posuzovat, zda se něco zlepšilo nebo zhoršilo.
 Holky, držte se a nenechte to zajít tak daleko, jako já..nezdá se vám to, ale dialýza, srdeční selhání, ledvinné selhání, emoční záchvaty, závislost na lécích atd. není nic příjemného!

Vaše Andie

Komentáře

  1. Děkuji Andy:)
    I mě překvapuje, kolik toho můžu sníst:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A tobě se určitě podaří všechny ty problémy překonat a začít zase normálně a naplno žít! Dokážeme porazit to svinstvo a hlas v hlavě! Stačí jen chtít!:)

      Vymazat
  2. Anonymní6/1/13 10:57

    Dokážeme to, uvidíš :) Držím ti palce, ak by si sa chcela zoznámiť, alebo proste len vyrozprávať (mne to veľmi pomáha) http://nekonecnacesta.blog.cz/ :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky