Vzpomínková session fotek s lidmi, na které nezapomenu


První je tu Tomáš. Byli jsme již od narození jako brácha a ségra, vyrůstaly spolu naše babičky, naše mámy...takže se to potom dostalo i na nás. Blbnuli jsme jako malí, hráli fotbal, balili si vlastní cigarety, dělali si bunkry, podpalovali stromy, hráli basket...
No a pak jsme vyrůstali, rostli a rostli..a každý z nás se začal měnit. On je Pražák a poté, co se odstěhoval sem na Moravu, vše začalo být jinak. Našel si plno kamarádů, začal hrát poker a zničily ho peníze. Je z režisérské rodiny (víc vzhledem k jeho soukromí nebudu zveřejňovat)..myslel si, že za peníze si koupí všechno. Ano, kamarády si za ně vlastně "koupil". Ale předtím to býval fajn kluk, měla jsem ho ráda. Jezdívali jsme spolu na dovolené, chodili do lázní plavat, sportovali, pomáhali si, na Vánoce jsme byli spolu. No každopádně...je mi líto, že to skončilo..už jsou to 2 roky, ale na těch 16 let člověk nikdy nezapomene. Bude v mém srdci napořád, protože tolik zážitků jak s ním, nemám s nikým jiným.



Jindra..ten už v mém životě za tak velkou roli nehraje, jen je to fajn kluk a proto na něj ráda vzpomínám. Poznali jsme se, když jsem začla pracovat v restauraci, kde on měl praxi. Pomáhal mi, užili jsme si spoustu srandy. Bohužel jsem tam vydržela pouhé tři týdny skrz nepříjemný personál, časem jsem tam zkolabovala na záchodech, ale hlavně jsem zjistila, že tato práce rozhodně není určena pro někoho, kdo si nevěří, tak jako já. Je to práce s lidmi a při té je prvotní věřit sami v sebe. Já jsem to bohužel nedokázala, ale co tě nezabije, to tě posílí. Každopádně mi to dalo zkušenost a tohohle fajn kamaráda, kterého sice vidím tak jednou za rok, ale vždycky si máme o čem povídat. Vážím si tě, Jindro.


Vasilis...chacha..moje první řecká láska...Samozřejmě barman, jak jinak. Nevím, jak jsem to dělala, že jsem vždy byla vysazená na barmany. Bohužel, tehdy mi bylo na té fotce 14, ale už v té době jsem city dost intenzivně vnímala a byla jsem schopná rozpoznat, co k člověku cítím. Nyní žije s českou delegátkou, jsou svoji a mají dítě (po jednom nočním úletu). Vzpomínám na to nerada, ale nezapomenu..

Moje první velká diskotéka....s těmi holkami žádné blízké kamarádky nejsme, jen s tou blondýnkou v černém, Luckou. S tou jsme trávily ost času spolu, jenže ona se nějak přemístila na druhou kolej a přátelství je pryč. Jinak napravo ode mě Venďa,  s tou jsem se seznámila v kroužku keramiky a pamatuju si, jak jsme spolu poprvé brečely v kině na Spidermanovi :). Dnes už mě na ulici nepozná a ani se nepozdravíme.


Kačenka...tady bych se rozepsala na milion řádků. Zlatý člověk je to. Seznámily jsme se na psychiatrii v Brně. Původně jsem ji nenáviděla, protože si začla s klukem, se kterým jsem tam tehdy chodila, ale dnes už se tomu jen zasmějeme :D. Jelikož Katy dost bojuje sama se sebou, asi tak, jako já, jsme odkázané jen na občasnou konverzaci na facebooku, když mi vůbec odepíše a tak jeden sraz do roka. Moc ráda bych, aby se to jednou změnilo. Známe se už 4 roky a naše pochody v anorexii a bulimii jsou natolik stejné, jako bychom žily v jednom těle. Mám Tě ráda a nikdy nepřestanu! Ty miliony dopisů, co jsme si napsaly mám u sebe pečlivě schované.


Kristýnka moje milovaná...
Také jsme se seznámily na psychiatrii (nečekaně)...ona mi svou empatií poskytovala neskutečnou podporu a dodnes jsem jí za to vděčná. I když tam moc dlouho nepobyla, obohatila mě o hodně věcí. Pila za mě fresubiny a glukopur, který jsem musela pít jako přídavky ke svačině, nikdo jiný mi nebyl ochotný s tím pomoct. Pro mě to bylo vysvobození z pekla v tu chvíli, když to za mě někdo vypil. Nyní jsme v kontaktu, ale jen dopisovém a ne moc častém. To ona nás odkázala na forever alone :D ...ale Kristýnko doufám, že to tak nebude věčně. Rozumíme si hlavně skrze to, že jsme vyspělé asi na stejné úrovni, vnímáme věci stejně, prožíváme věci intenzivně..prostě..co k tobě dodat. Chybíš mi.


Chiara....ano, není to Česka, jen poloviční, proto to jméno. Ta holky mě naprosto dostala tím, jak sama sebe podceňuje a nelíbí se sama sobě. Přitom je překrásná a mám-li pravdu říct, nikdy jsem neviděla na vlastní oči hezčího člověka, který vypadá skvěle i bez make-upu tak, jako ona. Seznámily jsme se v nemocnici, kde jsme spolu pobyly jen pouhý jeden den, ale zjistily jsme, že toho máme až moc společného. I když netrpí PPP, je ochotná mě vyslechnout :). Je moc fajn holka..


Dianka..moje věrná spolužačka ze základky, která mě nikdy neodsuzovala,  když jsem onemocněla. Naše kupy zážitků z hodin matiky, čejáku, naše hry na papíře, když jsme se nudily, bobování u baráku Michala Foreta (je to jeho sousedka :)), jak nás málem srazil náklaďák :D, taky samozřejmě hádky a trucování v lese. Dnes už je z ní velká holka s řidičákem, to jen já jsem pořád pozadu :). I když se už vůbec nevídáme z nedostatku příležitostí a tvého intru, což mě mrzí, v srdci navždy zůstaneš.


Teta. Ano, v naší rodině je plno falše, intriků atd. Teta propadla alkoholismu, ale i tak s ní mám zážitky, které si prostě budu pamatovat ať chci nebo ne

Sestřenka Verča. Strašně komplikovaná osobnost...ale mám s ní fotku, tak ji sem dám, ať je na co vzpomínat.


Lucka. Sice se už téměř ani nepozdravíme, ale vzpomínky zůstanou.


Honzíček..první chlap v rodině..díky němu jsem začla mít ráda děti :)


Bývalá třída ze základky. Nezapomenutelná léta. I když jsme si říkali, jak jsme otřesně kolektiv, hned bych se na základku vrátila.


Verunka. Taky věrná bývalá spolužačka, se kterou se vždy ráda potkávám a je to slečna na správném místě :)

Tak...tohle byli lidé, se kterými už to není takové, jaké to bývalo..ale chtěla jsem tím vyjádřit, že nezapomínám a v srdci mi ty vzpomínky zůstanou.. (zdaleka tu nejsou všichni, jelikož nemáme společné fotky)

Komentáře

Oblíbené příspěvky