A big disappointment - Velké zklamání

Já už někdy nevím, co dělám špatně...mám takové otřesné chvíle, nevím, co si mám počít sama se sebou. Ty pocity, že jsem tu zbytečná v tuto chvíli..že mě skličují ty hnusné nemoci, kterých bych se tak ráda zbavila, jenže to je tak strašně těžké..člověk už se cítí být ze 70% porucha příjmu potravy než sám sebou. Ano, to je můj případ...já už vlastně nevím, kdo jsem. Jako by se všechno ve mně mísilo, měnilo...kdyby ve mně byla nějaká druhá osoba nebo někdo úplně cizí, co mě nutí lhát..lže za mně, je agresivní, přetvařuje se... strašně to bolí. Moc bych si přála, aby se šlo jen tak na druhý den vyspat a probudit se jako úplně zdravý člověk.

545640_485070218223127_376970627_n_large

Dnešek mě strašně nutí přemýšlet...ač nerada, ale musím. Proč mám neustále poslouchat samou kritiku od někoho, kdo je sám úplně zápornou osobou a vůbec nemá páru o tom, kým vlastně jsem, přestože se mnou žije 18 let. Rok 2013 se zdá být velmi náročným a zlomovým. První věc, kterou musím vyřešit, je převod výživného od otce na svůj účet..kontaktovala jsem jeho syna, svého nevlastního bráchu, aby mi na něj poslal číslo. Samozřejmě nemám v plánu mu volat. Ani bych nerozdýchala slyšet hlas někoho, kdo na mě 18 let kašle a ani mě nechtěl..ale jde mi o princip. Z něčeho žít musím.
Další věc? Pochůzky po sociálkách a tak podobně...bude to strašně dlouhý proces. Upřímně, moc se mi do toho nechce, ale vím, že nemám na vybranou.
Potom, co mě moc dostalo je, že ten byt v Brně mi nevyjde, jelikož by mi majitelé nemohli potvrdit trvalé bydliště a to by znamenalo, že s dojížděním bych to finančně nedávala...je totiž rozdíl jezdit za plnou cenu a jezdit za 50% původní ceny..takže o studentském průkazu bych si mohla nechat tak akorát zdát.

Tumblr_mikptx4se01r74qgqo1_400_large

Nabízí se možnost změny školy...ale prostě už jsem ji měnila dvakrát a nechci si znovu zvykat na nový kolektiv. Na té aktuální škole to sice není nic extra, ale odmaturovat by se tam dalo. Jenže žít tady v tom městě ještě 2,5 roku?! To nejde...to vážně, totálně, absolutně nejde! 
Bavila jsem se se dvěma kamarádkami, že bych to teoreticky ještě ty dva roky vydržela a šla s nimi do podnájmu tady v tom zapadákově..jenže ony prý napřed musí sehnat práci a já musím být do konce března vystěhovaná a nemůžu se stoprocentně spoléhat na to, že ony nějakou práci seženou. Nemluvě o tom, že bych chtěla bydlet sama. Ano, měl to být sice jenom jeden pokoj, ale mně by to stačilo. Nic většího si stejně ani nemůžu dovolit. A Brno je prostě úžasné.miluju to tam..je z něj cítit svoboda, mix různých kultur..a to je to, co mám ráda. Člověk si tam nepřipadá tak "známý" jako v malém městě a nebojí se udělat nějakou chybu, aby si pak o tom všichni špitali. Vážně..ani nevíte, kolik toho mám na srdci, pořád bych jen psala, psala a psala...ale mám už tak vygumovaný a zatemněný mozek, že každou vteřinu zapomínám všechno, co jsem chtěla říct. Tak třeba si zase vzpomenu.

Jsem moc ráda, že sem stále chodíte. A mám vás moc ráda!

231b6e8896ce11e1a39b1231381b7ba1_6_large

Komentáře

  1. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech:-(
    Držím ti palce, třeba (určitě) se z toho jednou dostaneš! Musíš, prostě musíš... poraž tu mrchu v hlavě, ukaž jí, že je to tvoje tělo a ty jsi tady pánem, ne ona!

    OdpovědětVymazat
  2. Hello from SpAin, I wish you luck. I wish you well. Keep in touch

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky