Oslavené - neoslavené 18tiny

Psal se den 15. únor a já jsem dovršila svých 18ti let.
Původně jsem si od toho mnoho slibovala. Jako například tu do detailu naplánovanou oslavu, která se měla konat v sobotu. Jenže, jak je u mě "dobrým" zvykem, zase se muselo něco zvrtnout, tentokrát to byla další série bulimických záchvatů. Tudíž jsem několik dní nevylezla z domu, neskutečně otekla, samozřejmě to bylo i tím důvodem, proč na blogu nepřibývaly žádné články. Ta nabraná kila z toho mě děsí i dnes a budou mě děsit i zítra. S mým metabolickým rozvratem si váha usmyslela, že mi dá o 5kg navíc za jeden jediný den..a to jsem byla prolitá projímadly. Jenže div se něčemu, když mám problém s nerovnováhou elektrolytů v těle, tudíž zadržuju veškerou vodu, co vypiju. Záchod vůbec za celý den nepotřebuju. To až tak ten třetí den. Vím, je to katastrofa. Pak se nemám čemu divit, že mám takový váhový příbytek. Teď, mezitím, co tento článek píšu, je mi ze sebe na blití, mám sto chutí švhnout s notebookem o zeď a jít si do kuchyně pro jídlo a přežrat se. Mám v sobě takový pocit hladu, chutí..prostě něčeho, co mi chybí a vynahrazuju si to jídlem. Vím to. Po rozchodu s Giovannim, ke kterému došlo den před Valentýnem (napíšu v některém z následujících článků) mě emočně vlastně nic nenaplňuje. Skrze tyto záchvaty jsem si hodila marod ve škole, takže už týden chybím, což je taky "paráda". Navíc mi došly prášky, už jsem je tři dny nebrala a výrazně to na sobě pociťuju. K psychiatričce se ale nedokopu. NE s touto váhou, takhle tam prostě nepůjdu..abych poslouchala ty kecy typu "konečně vypadáte líp než minule". Co mám teď dělat?! Jsem už ze všeho zoufalá....nemám přátele, lásku, oporu v nikom, rodinu..žádné jistoty. Vlastně nemám vůbec nic. A už nevím, co dál..uvidíme zítra.

7078615665_6063b56508_z_large

Komentáře

  1. broučku, neklesej na mysli :-( chjo, je mi to líto :-(

    OdpovědětVymazat
  2. Je mi z toho smutno...vy jediní mě držíte! :( , to mi věř

    OdpovědětVymazat
  3. Všechno nejlepší k narozkám, Andy. Strašně mě mrzí, že (a teď promiň za upřímnost) sis tak pokazila život - zvracení, přejídání, projímadla a veškeré zdravotní dopady. Kdyby to tak člověk mohl všechno vrátit, že? Ale nejhorší je, když se to tak podělá, že už s tím pomalu ani teď nejde nic udělat. Drž se holka a neodmítej žádného doktora, žádného! Teď se nemůžeš řídit tím, že jsi přibrala (a je jedno, jestli je to voda, tuk, svaly nebo cokoli jinýho), musíš si nechat pomoct, jakkoli. Pokud nemáš prášky, šup pro ně, nedá se nic dělat!
    Nesmíš to takhle sabotovat, jinak se nikdy nic nezmění a pořád budeš trpět.

    OdpovědětVymazat
  4. Anonymní20/2/13 19:10

    Ach, to je hrozně smutné. Dnes jsem objevila Tvůj blog, jsem z něj nadšená, máš to tu moc hezké!!! Snad všechno dobře dopadne a budeš se mít hezky a vesele. Hodně štěstí:)

    OdpovědětVymazat
  5. Anonymní21/2/13 15:41

    Milá Andie,
    je mi skoro 3krát víc než tobě, přesto vím o čem mluvíš a vím jak se cítíš. Je stašně těžké se z toho dostat, ale jde to. Musíš se vschopit a strašně moc chtít. Jsi mladá,krásná holka, zvládneš to! Jen to chce, zdravě se naštvat sama na sebe a jak praví klasik- kdo chce, hledá způsob, kdo nechce hledá důvod. Držím pěsti! B.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky