Time press! aneb Jsem v časovém pressu, zn.: jako nikdy!

Je večer, já tu sedím úplně vyždímaná z celého dne. Vždycky jsem si přála být takovou tou vytíženou osobou, co ji bude neustále někdo kontaktovat, někdo potřebovat, budu muset něco vyřizovat a nebudu mít ani trochu času přemýšlet nad něčím negativním. Ano..částečně se mi to splnilo. Za celý den jsem v podstatě v poklusu. Nejen, že jsem nespala už 2 dny v jednom kuse, ale dneska jsem strávila hodinu a půl v bance kvůli zřizování účtu, předtím jsem ještě měla sraz s matkou, která mi měla dát prášky, které jsem si nechala doma a už mi tři dny chybí. A jak myslíte, že to setkání dopadlo?! Moje matka není lidská bytost...je to zvěrstvo..člověk by ji musel znát. V domnění, že jsem nemocná, si do parku , kde jsme měly naplánovaný sraz, jen tak naklusala se psem a s ironickým úsměvem řekla "ježiš, já jsem ty prášky nechala doma..". Já poznám, jestli mi to dělá schválně nebo k tomu došlo opravdu nedopatřením. No samo, že to byl ten první případ. Ještě jsem zapomněla podotknout, že jsem tuhle celou "tour de problems" absolvovala se svou sestřenkou, která už je tu u báby asi dva týdny se svým malým synem. Má auto, takže jsme to všechno tak nějak postupně objely. A to před celým aktem jsme se ještě zasekly ve sběrném dvoře s televizí, která se nám zasekla mezi dveřmi a sedačkou :D.


Tady máte důkaz, že i když je vaší sestřence skoro 30, když se dají dva magoři dohromady, dokážou vytvořit vážně podivuhodnou fotku :D

K té fotce, co jsem sem dala - když jsme přijely z města, malý Honzíček se přehraboval v bábiným prádle..nutno podotknout, že ona má 130 kg, takže jsme to trošku hecly a udělaly ze sebe šašky, což bylo o to kouzelnější tím, že to byla naprosto spontánní akce. Ale o tom až nakonec.
Co jsme vlastně dneska měly vyřešit jako prioritu?! - Jely jsme na sociálku a informovaly jsme se tam ohledně toho, co mám ve své situaci dělat a bohužel závěr je takový, že pokud matka udělá to, čím vyhrožuje, bude se to řešit přes soud. Naštěstí sociální pracovnice byly obě moc příjemné, což většinou od lidí moc nečekám..přece jen jsem zvyklá spíš na ty otrávené ksichty, které velice obtěžujete svou přítomností. 


Honzíček

Cha! Ale s čím se vám chci pochlubit nejvíc?! Až jsme se po tom náročném dni vrátily, daly jsme si luxusní koláče, ještě teplé...mňamka....a Verča to zajedla ještě třemi talíři zapékaných brambor s tunou tatarky, kterou bába ještě "vylepšuje" mlékem a cukrem :D. Ona tomu říká "zlepšovák". 


O tom, co je na dnešku negativního se mi už moc mluvit nechce. Kdybych to měla shrnout....ty neskutečné narážky od zbytku rodiny směrem na mě mě už opravdu dojímají kolikrát. Největší paradox na tom je, že mě budou kárat a poučovat lidi, kteří jsou sami ze sebe zamindrákovaní, nic si v životě nedokázali a myslí si, že sežrali klíč od zeměkoule.

Ale stejně půjdu spát se sladkým pocitem, že jste tu stále vy, mí Followers, co sem rádi chodíte. Protože věřte nebo ne, když sem budete chodívat rádi vy, budu i já.

Dobrou noc! ♥

Komentáře

  1. Taky bych chtěla být "zaměstnaná", abych neměla čas přemýšlet o postavě, hubnutí, kaloriích, jídle... ale vím, že kdyby to přišlo, budu zase chtít chvilku odpočinku, tak to prostě v životě je. Člověk chce vždycky to, co nemá.
    Ty koláče vypadají dobře. A na mámu asi raději nemyslet..mrzí mě to.

    OdpovědětVymazat
  2. to pozadi tveho blogu je uzasne :)))))

    independent beauty blog by she.is.the.one

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky