BIG Story 16. 3.

Zrovna sedím v kavárně v obchodním centru s kamarádkou Maruškou a řešíme tu spoustu věcí, co se udály za poslední dny.
V první řadě je to to, že mě babka vyhodila z bytu a já jsem od zítřka homeless. Ale naštěstí tu pořád jsou lidi, kteří mi v nouzi podají pomocnou ruku. A Maruška a její maminka jsou jednimi z nich. Prý si mám prostě sbalit věci a přinést si je k nim, že přece nebudu na ulici. Jsem za to tak ráda a tolik se mi ulevilo, že mám kam jít a nebudu jim tam překážet. Uleví se mi od každodenních narážek z bábiny strany, že jsem k ničemu, nikam se nedostanu, rukama se neuživím, že jsem prase, zloděj a podobné věci. Dokonce mě obvinila z toho, že jsem jí ukradla stovku z peněženky. Tohle už byl teda vrchol!! Je pravda, že jsem měla takovouto etapu, že když jsem v nouzi neměla peníze na svou "drogu", sáhla jsem po jiné peněžence a nejsem na to zrovna pyšná, ale už je to pár let, co bych nic podobného neudělala. Navíc předtím jsem se k tomu hned po pár dnech přiznala a peníze vrátila zpět. Tohle mě prostě dostalo, nebyla ani jediná příležitost, kdy jí ty peníze vzít a ona už začala trpět takovou paranoiou, že jí nevědomky mizí peníze samy od sebe z peněženky. Já se ale jejích věcí ani prstem nedotkla, takže se mě to dost dotklo.


Můj notýsek, který jsem dnes vyzdobila + medovníček a macchiato k tomu, aby se mí lépe psaly články pro vás! Mozek přece jede na cukr :))

Nicméně den poté ráno jsme měly docela ostrou potyčku, kdy jsem ji přistihla, jak mi hází s věcmi do igelitky a já jí řekla nahlas a důrazně, ať toho nechá  a přestane mi chmatat na moje věci, ona do mě odporně drcla a já jí to akorát vrátila, takže není co řešit...nenechám si od ní srát na hlavu tak, jak jsem si to nechala líbit 17 let od matky. Bití pěstmi, zabavovávní věcí a psychického týrání jsem užila ažaž. Takže teď budu bydlet dočasně u kamarádčiné maminky a 29. 4. mám nástup na psychiatrii na minimálně 6-8 týdnů. Už je to oznámeno i ve škole, takže dostanu plán učiva a potom to budu vše dokončovat. Doufám, že do té doby mě u sebe nechají, abych nemusela spát na nádraží. Ale oni takoví nejsou. Prý nechápou moji matku a bábu, jak jsem vůbec mohla celé ty roky přežít v téhle bídě..já na to jen odpověděla "těžko se o tom mluví, ani já sama to pořádně nevím, ale posílilo mě to a nenechám se jimi porazit..brzy budu já nahoře a budu plivat jim pod nohy tak, jako oni mně". Poslední dny jsem měla zase problémy se záchvatovitým přejídáním, takže jsem se blogu nemohla věnovat. Ty výčitky mě neskutečně ubíjely a měla jsem opět tendence sáhnout si na život. Ale skončilo to jen pořezaným zápěstím. Už jsem to předtím 3 roky vydržela, ale tentokrát jsem měla strašné nutkání nějak tu bolest ze svého nitra ventilovat ven. A stalo se tak, když jsem viděla krev z mé ruky vtékat do proudu vody tekoucího z kohoutku v koupelně. Ne, já nejsem blázen!! Možná si řeknete, proč o všem, o celém svém životě takhle otevřeně mluvím. Je to proto, že chci pomoci ostatním, kteří třeba prožívají něco podobného, poučit se z mých chyb a dát jim motivaci, že i to nejhorší v životě se dá překonat. 

Tumblr_mjr6i9je2f1rmg3goo1_500_large

Věřte mi, já nemám chorou mysl, akorát mi osud napsal jiný scénář než lidem okolo sebe. A někdy jsem za to i ráda...no zkuste přemýšlet, jak jinak bych mohla tento blog vést, kdybych si tím vším, o čem tu píšu neprošla?! Takže tady vidíme to známe rčení "všechno zlé je k něčemu dobré" v tom pravém světle.
Od vydání článku na krásná.cz i předtím, mi chodily krásné pozitivní ohlasy od vás..ať už to byly komentáře nebo facebookové zprávy, tak chci, abyste věděli, že mi to udělalo velkou radost a že jsem schopna této problematice věnovat všechen svůj volný čas. Protože vím, co jsou anorexie/bulimie za démony a je nutno proti nim bojovat. Je to těžké, ale ten pocit, kdy dojíždíte k cílové rovince, je nepopsatelný. Tento blog je vlastně odrazem mého já..i když tu není úplně všechno z mého nevšedního života, je to moje srdeční záležitost a každý pozitivní ohlas je tím nejkrásnějším pohlazením pro moji duši.
Tohle jsem vám chtěla říct...
Ještě bych jen dodala to, že se omlouvám za případné překlepy, ale mám nasazené nové prášky a ještě pořád jsem z nich tak trochu mimo, unavená a malátná, ale i to se brzy spraví. Snad vás tento článek alespoň trošku zaujme :)

Mám vás moc moc moc ráda a vážím si vaší podpory, jste skvělí!

Vaše Andie



Komentáře

  1. Drz se kocko, bude lip.. ja fajn, ze mas kolem sebe lidi, kteri ti pomuzou.. preji hodne sil!!

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní16/3/13 16:15

    Ahoj, přeji ti hodně moc úspěchů s tím bydlením a taky s nemocí.... Doufám, že se uzdravíš a budeš šťastná jako všichni zdraví lidé :-). Jen jsem se chtěla zeptat za jak dlouho si se stala anorektičkou, potom co si úplně poprvé přestala normálně jíst? A, co prosím znamená, když je někdo bulimička, ale nezvrací? Moc ti děkuji, jestli mi odpovíš, vím, že je to těžké... Přeji ti znovu hodně moc štěstí!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Kočko, mě je to tak strašně líto... to je prostě hnus... ještě že máš Marušku a její maminku... jinak by si byla naprosto v prdeli... nechci být hnusná, ale už ať jsi v té nemocnici a zase ti pak bude dobře ;-) doufám! drž se!!!!

    OdpovědětVymazat
  4. zajímavý článek :) je dobře že máš takovou kamarádku, ne každý má takové štěstí. btw medovníček a macchiato bych si dal taky :)

    OdpovědětVymazat
  5. Všem strašně moc děkuju za vaši podporu. Neumíte si ani představit, jak moc to pro mě znamená a kolik mi to dává síly do mého věčného boje. Děkuju je slabé slovo ♥!

    OdpovědětVymazat
  6. Anonymní16/3/13 20:25

    ahoj. :) na tvoj blog som natrafila úplnou náhodou a som neskutočne šokovaná. z tvojich článkov cítiť, koľko si si prešla, čo všetko si zažila.
    ak smiem byť úprimná, tvoju babku, by som už babkou nenazvala. keď je niekto schopný urobiť niečo podobné svojej vnučke, dcére,.. nemá právo sa tak nazývať. prepáč, ale si nádherné dievča a verím, že ťa budú obklopovať už len tí správni ľudia. :)
    mám síce len 15, ale myslím, že už viem správne odhadnúť ľudí a ty, so svojím entuziazmom a ambíciami, to raz dotiahneš naozaj ďaleko.
    držím ti všetky prsty, ktoré mám, dúfam, že budeš už naozaj šťastná.
    nech ti ten čas na psychiatrii ubehne čo najrýchlejšie, ver či never, budem na teba naozaj myslieť.
    som si istá, že odteraz budem tvoj blog navštevovať pravidelne. ♥
    vďaka tebe sa začnem pozerať na svet z úplne iného uhla.
    drž sa. ♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  7. Milá Andie, držím palce. Asi tomu nebudeš věřit, ale i já jsem se potýkala s různými problémy. Nechci to rozmazávat veřejně, ale tvůj příběh je tomu mému focela podobný. Kdyby sis o tom chtěla někdy pokecat, napiš třeba mail nebo zprávu na fb. Tím, že jsem si sama prošla pár věcmi, tak mám tendenci lidem pomáhat :). Tak kdybys chtěla, klidně mě kontaktuj. K.

    OdpovědětVymazat
  8. Andie, síce som tvojím followerom kratučko, ale po prečítaní si tohto článku si neviem odpustiť komentár...držím ti všetky nie palce, ale rovno päste!!! Aby si všetko zlé, čo ťa v živote stretáva prekonala s ľahkosťou...treba myslieť pozitívne, veriť v dobro a v to, čo chceš dosiahnuť a ono to k tebe príde :) Veľa sily, psychickej pohody, pretože od tej sa odvíja aj tá fyzická a vlastne veľa všetkého dobrého ti prajem z celého ♥ !!! :) Viem, aké to je, nemať bezstarostný život...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky