Sliby (sama sobě)

Celé je to jen jeden velký slib a nějaká ta chabá snaha o to změnit sama sebe, běží mi tak hlavou..
..je to snad ovlivněno tím, že jsem dnes zase ztratila kontrolu nad svým jídlem a spíše tekutinami? Že jsem vypila mimo půl litru projímadla něco přes 4 dcl vody s citrónem?! Nebo čím? Těmi novými léky??...opravdu netuším.
Píšu prostě o tom, co se mi momentálně honí hlavou. Nemusíš to chápat, nenutím tě k tomu, ale jsem to zkrátká JÁ. Když jsem před chvílí našla na we♥it tento obrázek ze Starbucks, hned mě pochytila do svých spárů nostalgie a já si představovala, jak krásný by to byl pocit dát si tohle bez výčitek jen ke svačině a ne za celý den..to by byl pocit naprostého blaha, po těch 6 letech utrpení.

1a896ece81c811e2bb5122000a9e2955_7_large

Vždyť je to normální svačina...a klidně by mohla být energeticky i náročnější..jen jde o to přečkat ty hrozné chvíle sebetrýznění, otoků, zácpy, kolísání váhy až o několik kilo...a já se pořád ne a ne k tomu odhodlat. Ale už jsem se alespoň trochu posunula. Přihlásila jsem se DOBROVOLNĚ na léčení a tentokrát to nejen chci zvládnout, ale já i musím! Tentokrát mi na tom stojí škola, mezilidské vztahy, práce v Anglii..zkrátka celá moje budoucnost. Není to jako dřív, když jsem nastupovala na hospitalizaci...byla jsem na základce a potom to šlo všechno nějak dohnat. Jenže pak přišla další a další hospitalizace a tam už to bylo náročnější, jelikož jsem studovala střední školu..a už tak jsem kvůli svým nemocem rok školy prošvihla a teď ho opakuju na jiné střední která je soukromá, tudíž placená. A když už si to člověk platí ze svého, není to taková sranda to jen tak zabalit se slovy "nemám na to", když to celý půlrok platíte a pak máte peníze vyhodit oknem jen proto, že zápasíte s anorexií/bulimií atp.?!...Vždyť to by nade mnou PPP vyhrály a to jim nechci dovolit. Už tak ta škola stála dost peněz a když už se to jeví tak, že by se tam dalo odmaturovat, nechci to jen tak vzdát, ale bojovat.

Tumblr_miub7fcdqm1rrghk0o1_500_large

Jak už jsem psala..bude to těžké, ale já do toho musím jít. Nemám sice ničí podporu, nebo to tak alespoň nevnímám, ale člověk někdy musí dělat určité životní kroky už jen kvůli sobě..a tady je to důležité. Všem, kteří se snaží z tohoto taky vyhrabat držím strašně moc palce a pevnou vůli, aby jim ta kuráž vydržela až do konce tohoto skličujícího boje a nejlépe po celý zbytek života.

Miluju Vás, všechny ♥

Vaše Andie

Komentáře

  1. Držím ti palce, aby si to zvládla a mohla si znova dať hromadu dobrého ovocia len tak na posedenie. Verím, že budeš silná a vyhráš svoj boj <3 Posielam pozitívnu energiu :)

    OdpovědětVymazat
  2. Super, děkuju, blog jsem projela a jsem tvým čtenářem :)) Jen bych byla moc ráda, kdybys tu měla jiné písmo, tohle se fakt strašně špatně čte a úplně mě to odrazuje..

    OdpovědětVymazat
  3. Hodně moc drzím palce ,aby jsi to překonala a přišly lepší chvíle .
    Musí to být těžké , ale doufám a věřím , že jsi silná osobnost a překonáš to.
    Děkuji ti za pozvání na tvou stránku a přeji ti jen štěstí.

    OdpovědětVymazat
  4. Hodně štěstí, jak píšeš-vždy musíš všechno udělat pro sebe, kvůli sobě a ne pro někoho jiného, potom je největší šance na úspěch :)

    OdpovědětVymazat
  5. Andie, máš podporu všech blogerů tady a taky tvých kamarádů a holek ze skupinové terapie:) Vím, že máš na to, to zvládnout. Jen myslet pozitivně a první radši dělat, až pak myslet. Protože za tebe myslí ta mrcha...

    OdpovědětVymazat
  6. Držím prsty, verím, že to zvládneš :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky