Diary 26. 4.


(Psychiatrická léčebna)

Dnešek se zatím jeví ne moc růžově. Víte, vím, že jsem ani nedala vědět, že jsem na léčení, ale asi byste si zasloužili slyšet pravdu, co se vlastně stalo. Po další potyčce s matkou, kdy jsme se dokonce i dorvaly, což nebylo poprvé, jsem spolykala hrst prášků a měla v plánu jen na nádraží, nakoupit hory jídla a užít si poslední hodiny svého života. Ovšem tam se mi znenadání udělalo tak špatně, že jsem sedla na kolo a jela nevím kam..napadlo mě jet ke kamarádce, jenže těsně před jejím domem jsem se vybourala, napálila jsem to do zdi a padla do bezvědomí. Pamatuju si jen, jak jsem ležela v sanitce a pak na áru, kde mi pumpovali žaludek a málem mě tím zadusili. Nejhnusnější vzpomínku mám na tu sanitářku v posádce, co pronesla "No jo, to jsou demonstračky, vyliskat toto, kráva blbá". Aniž by věděla něco o mém životě, o tom, čím vším jsem si prošla apod. Dokonce mi dávala strašně bolestivé facky do obličeje a tak mě štípala do zápěstí a do krku, že jsem přijela s obřími fialovými modřinami a v léčebně, kam mě po dvou dnech převezli na oddělení pro sebevrahy, se mě ptali, jak se mi to stalo..jestli užívám drogy. Kdybych tak mohla mít důkaz na to sanitárčino chování, mrdla bych ji cihlou po hlavě v té sanitce, mít tak na to sílu. Policajti prý pak dovezli moje kolo domů a dál jsem se probrala potom na jipce na kapačkách a s diodami po těle, kde mi monitorovali srdce. Byla jsem tak slabá a pořád ještě přiotrávená a trochu v tranzu.

Large

 Ovšem naše místní nemocnice je pověstná tím, že jipka je tam jedno z nejhorších oddělení a taky jsem se o tom přesvědčila. Měli tam na mě samé blbé kecy, přičemž viděli, jak jsem zdeptaná a 3 dny jsem ani slovo nepromluvila a ještě se tam bavili před všemi "ten má vekýho macka" a podobné kecy. Nezapomenu na tu zmalovanou štětku s obrýsovanou hubou, co mě "ošetřovala". Mám těžkou averzi na blondýny...nejhorší jsou ty odbarvené. Samozřejmě neházím všechny do jednoho pytle, ale v životě jsem se nepotkala skoro se žádnou, co by měla aspoň špetku zdravého selského rozumu. Tady v léčebně mi v začátcích moc dobře nebylo. Víte, všechno, dá se říct, to souvisí s mými nabranými 27 kily za pouhých 14 dní a tím, že v tomto těle nedokážu žít sama se sebou, když neobleču ani spodní prádlo, které se přizpůsobí všem velikostem, jsem zadlužená a nemám peníze na nové oblečení. Naučila jsem se tu taky fetovat, sama jsem to chtěla, takže teď si píchám piko a řeknu popravdě, že ty stavy euforie po tom jsou úžasné, ale hned ten první dojezd byl strašný...byla jsem celý den agresivní, měla jsem nechutenství ke všemu (což mi nevadilo) a najednou jsem měla myšlenky na sebevraždu a ještě horší než kdy dřív. Teď jsem několik dní bez toho, ale doufám, že kamarádka z léčebny doveze po víkendu z propustky nějakou lajnu, abychom si v pondělí na rozloučenou pustily žilou. Zatím mám nad tím kontrolu a nechci se na tom stát závislá, jen mám příšerné chutě k jídlu a deprese, kdy na mě nezabírají ani trojnásobné dávky léků. Nebudu si tu na nic hrát, jak jsem vzorná..každý někdy selže, je to smutné, ale život sám mě k tomu dovedl. Nedokážu se sebou žít ani jedinou minutu, jsem oteklá, tlustá a nemám chuť žít. Aby toho nebylo málo, tak jsem se dozvěděla, že jsem teď vedena v rejstříku bezdomovců. Matka mi odhlásila trvalé bydiště a oni to schválili. Takže já se vlastně nemám kam vrátit. Budu bydlet po nemocnicích do konce života, až mi dají invalidní důchod?? Děkuji, nechci. Chci z toho ven a jsem teď odhodlaná podstoupit i půlroční léčbu. Klidně budu zkoušet jednu kliniku za druhou nebo i léčebny, to je jedno, ale nechci se v těch sračkách motat až do konce svých dnů. V pondělí mě převáží na jiné působiště. Já jsem tu poznala několik skvělých lidí..Jitušku alkoholičku se sebepoškozováním, Renču, která je v mým živlu, je tu s drogami a společně se zasmějeme jak cyp, Verunku, která je takový usměvavý sluníčko oddělení, Dagy a spoustu dalších. Dneska zrovna Jituška odchází, to neskutečně opláču, vím to. Ale bydlí kousek ode mě, takže si určitě po léčení za ní vyjedu a půjdeme se někam opít nebo aspoň na kafíčko, aquaparku nebo kamkoli. Jde přece především o společnost, ne?!

Large

Jinak dnes všichni z mého pokoje odjíždí na víkend, takže tu budu až do neděle spát sama, což jsou dvě noci. Ale trocha klidu mi neuškodí, ale bez nich si tu budu připadat tak nějak sama.

Komentáře

  1. Kočko, drž se. Asi ti nemusím říkat, že piko je seriózní problém, není to sranda. Přestaň s tím, prosím. Nepomůže ti to, jen to všechno udělá horší, tvůj život bude ještě větší peklo než si teď vůbec dokážeš představit. Fakt. Sekni s tím. Řekni o tom doktorům a donuť se jít na detox. Hned, čím dřív tím líp. Nevím, odkud jsi, ale tady v Praze v Nemocnici Pod Petřínem je skvělý detox, je tam dokonalej primář, osobně jsem se s ním setkala a ví, co dělá - pomůže ti. Neřeší se tam jenom drogy, ale vůbec to, co člověka k nim přivedlo. PROSÍM, zkus to. Je z toho cesta ven, věř mi. Pokud by ses na mě chtěla s čímkoli obrátit, jsem tu pro tebe na mailu in-your-face@centrum.cz Napiš mi cokoli, hlavně to prosím nevzdávej! Třeba i jen to, že se někomu vykecáš po mailu, pomůže...držím palce.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc doufám, že toto píše jen hodně tvořivá slečna, která si chce dokázat, jak poutavě umí psát. Jestli ne, tak je to katastrofa a je mi tě upřímně líto :/

    OdpovědětVymazat
  3. Anonymní27/4/13 22:37

    ??? Neee... Ne drogy, ne sebevrazdy, nevzdavat to!!! Andrejko :´( to ti nepomuze... naopak :(

    OdpovědětVymazat
  4. Když jsi tu najednou dlouho nebyla čekal jsem, že se asi něco stalo, ale sebevražda . . . :( a teď ještě do toho pervitin, no jsem z tebe trošku zklamaný, když jsem viděl tvé odhodlání bojovat, věřil jsem, že se z toho dostaneš, ale místo toho velký pád dolů. :(

    OdpovědětVymazat
  5. po tomto článku som len ticho s otvorenými ústami ostala v dostatočnom šoku..

    OdpovědětVymazat
  6. Anonymní23/5/13 19:13

    Andie, nechces nechat ten pervitin? Pride mi too tak, ze tymto prispevkom chces upozornit, ze to beries. Nechaj to tak, kamaratka, to nie je riesenie. Bude ti to horsie. Nech sa ti dari.

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Andie, měla bych na tebe pár dotazů ohledně podváhy, protože potřebuji nějakou radu. Kam ti mohu napsat?
    Kačka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Kačenko, můžeš mi napsat na moji facebookovou stránku https://www.facebook.com/pages/Andie-Chambers-blogspot/131497880356806?ref=hl :) Budu se těšit.

      Vymazat
  8. S tou averzi k blondýnám to máme stejný, nesnáším vlastně i blondaky, prostě konec.. jinak je smutný jak se takhle trápíš... i když obcas mam taky ten pocit, že se nesnáším sem k ničemu tlustá a umřu sama :/

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky