Úroky za abstinenci

Mohli bychom přemýšlet, od které z těch mnoha závislostí abstinuju.
Jo, dalo by se jich vyjmenovat celou řadu, kterých se potřebuju nutně zbavit  a už tak jsem ohrožená na životě a přesto s tím stále skoro nic nedělám..tak můžeme začít senným čajem, potažmo diuretiky, hypnotiky (léky na spaní), antidepresivy, cigaretami a pervitinem...a právě o tom bych se chtěla zmínit. Předem bych chtěla podotknout, že mluvit o tom takhle veřejně pro mě není vůbec jednoduché a bude to asi silný příběh, ale na druhou stranu, jak jinak poskytnu veřejnosti nějaký odstrašující případ než důkaz toho, co to udělalo se mnou samotnou.

(2) Fotos da Linha do tempo | via Facebook

Metamphetamin odborně, pro nás "uživatele" peří, piko apod. Zvláštní to látka...nikdy by mě nenapadlo, že přijdu zrovna s tímhle do styku. Jenže - tak, jak vy se chodíte po celém týdnu až do pátku večer nebo v sobotu odjebat na diskotéku s vidinou alkoholového opojení, nespoutanosti, toho "free" pocitu, tak já zase užívám tohle k tomu, abych mohla půl dne fungovat, vyřídit si věci na úřadech, vůbec s někým komunikovat apod. Každý máme něco, čím ventilujeme svůj smutek. Kolem mě všichni hulí trávu, jenže já k tomu mám odpor...už jen kvůli tomu smradu a předchozí první a taky poslední zkušenosti. Jsem nejspíš za ty roky už tak zpráškovaná, že moje tělo tyto pro mě slabé stimulátory nepřijímá, takže můžu si dát klidně 2 jointy, ale nic to se mnou neudělá. To samé alkohol..po tom naopak oteču a mám ještě větší deprese než doposud. 

Tohle byl můj "jehelníček" minulý měsíc..


Teď se momentálně vynacházím ve stavu naprosté abstinence. Ne, že bych chtěla, ale v září jse prodělala akutní zánět žil s trombózou, ruka mi natekla do trojnásobných rozměrů, nemohla jsem s ní vůbec hýbat, v ohybu se mi udělal velký vak, který byl celý prolitý hnisem a další detaily radši nebudu rozvádět. Já magor jsem to nechala asi 9 dní plavat, jako že se to brzo zlepší..jenže jak se to postupně zhoršovalo, nedalo se nic dělat a já s vidinou strachu, že neodletím na dovolenou, jsem si v cizím městě vyhledala doktorku s dobrými recenzemi, která mě v závěru nemohla ošetřit, jelikož neměla moje předchozí zprávy, zato mě ale rychle poslala do nemocnice na urgentní příjem s podezřením na trombózu. A aby mi ta ruka upadla, to si radši vážně do té nemocnice zajdu. Po odběrech, vyšetřeních na ultrazvuku a verdiktem lékaře, se vše potvrdilo. Když se mě doktor na příjmu ptal, s čím za ním jdu, odpověděla jsem správně. Opět jsem přesně odhadla diagnózu jako vždycky, jenže s tím háčkem, že najednou mě polil splín než pocit vědomosti základní medicíny. Dostala jsem antibiotika a chtěli mi to vydrenovat...rovněž heparinovou mast a ruku jsem musela mít pořád zavázanou..ono to totiž jinak ani nešlo, nechat ji plandat, když s ní nelze hnout.

fuck all. | via Tumblr

Nemohla jsem tušit, jak mi to jedno psaníčko, které jsem si rozpustila a nechala svou kolegyni z psychiatrie pustit žilou na záchodcích v hypermarketu ovlivní můj život. Řekla jsem si hůř už být nemůže. Jenže až jsem přišla na to, že může, bylo už pozdě. Kdybych v té době měla víc peněz, jela bych na tom denně.
V nejhorší době jsem měla jen nějakých 45 kg na 170 cm a vypadala jsem docela děsivě, což už je co říct, když to s postupem času vidím na fotkách i já, jenže mělo to háček...já byl takhle šťastná! Ani dnes netvrdím, že si už nikdy nedám, akorát jsem na sebe pyšná za to, že jsem se naučila zacházet sama se sebou a nestat se typickou "smažkou" a že sice těžko, ale nějakou dobu dokážu žít i bez toho. Ten pocit, když ztratíš zábrany, všechno vidíš tak pozitivně a jinýma očima, nepotřebuješ vůbec jíst, děláš si spoustu nových přátel, jsi úspěšná, vyřídíš tolik věcí, do kterých by ses nedokopala ani v příštím roce...nedá se to úplně pochopit pro toho, kdo si tím neprošel. Ano, má to svá rizika a já si je uvědomuju. Ne možná na 100%, ale přece jen. Nemám ráda, když někdo "sváteční uživatele" označuje za smažky a odpad společnosti. Myslím, že je mezi námi tolik debilních a jednoduchých lidí, kteří nepotřebují ani brát drogy a jiný doping k tomu, aby odpadem společnosti byli..ti jsou jím sami o sobě. Někdo hulí trávu, což je rovněž silně návyková droga, jenže proto, že se o tom veřejně mluví, to každý začal považovat za normální...je to nespravedlivé.

Pokud za sebou nemáte svou první zkušenost, ani se ji nesnažte získat, protože by vás to mohlo stát hodně draho.

Vaše Andie

Komentáře

  1. Tak tady pročítám jeden článek za druhým a nestačím se divit. Snad už budeš v pohodě. Držím palce :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Zvláštní článek, nad kterým jsem dlouho seděl a přemýšlel. Osobně s tímhle zkušenosti nemám a doufám, že ani mít nebudu. Držím palce, aby jsi to vydržela a už si nikdy nemusela dát.

    OdpovědětVymazat
  3. Zajímavý článek. Sama jsem spíše nedokázala pochopit proč to vůbec někdo (poprvé) zkusí.. Ale když vyjmenováváš ty kladné účinky, tak je mi to jasné. Můžu být jenom ráda, že nemám problémy které by mě k něčemu takovému dohnaly a Tobě držím palce, ať se s tím dokážeš poprat :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky