Proč anorektičky a bulimičky přecházejí ke zdravé výživě a fitness


Vždycky každou z nás dostihne moment, kdy už nemáme na výběr. Se svým zdravím jsme hazardovaly až moc a potřebujeme z toho ven. Těm, kterým se to doposud taky ještě nepovedlo, přeji hodně sil.


I wish I was just good fucking enough. Vzpomínám si na období, když jsem ještě ležela na psychiatrii na dětském oddělení. S poruchou příjmu potravy nás tam tehdy bylo docela dost, asi 6 nebo 8. Holkám se samozřejmě nelíbilo, že musely mít tu pro dnešní lidi "běžnou a normální" stravu, která obsahovala bílé pečivo (rohlíky, chleba, pletýnky, housky..), sladké pečivo, máslo ke každé snídani, jogurty s rohlíkem a jablkem ke svačině a plnohodnotné obědy (teda aspoň bylo psané, že jsou plnohodnotné) a většina z nich původně osmítala tuto stravu jíst. Bylo tam přece tolik nemocničních diet v jídelníčcích a ony si chtěly vybírat. Bylo to takové štěstí-neštěstí, že jsme na dětském měly doktorku, která všem vycházela vstříc s jídelníčky bez jakýchkoli větších podmínek. Jedna chtěla vegetariánskou dietu, druhá bezlepkovou, protože obsahovala hodně "sucharů" namísto normálního pečiva a ona, i přesto, že holky měly přibírat, jim dietu přeordinovala. No, co na to říct. Já v té době byla ještě ráda za to, že jsem si nevymýšlela a měla normální jídlo - v uvozovkách. Teď už by to tak nebylo. Na dospěláckém už jsem měla vegetariánskou dietu, takže to byl samý šmakoun a to mi nanejvýš vyhovovalo.


Untitled | via Tumblr

Proč vlastně anorektičky a bulimičky chtějí své uzdravení řešit jinou alternativou, než začít přijímat normální jídlo?
Je to jednoduché. V hloubi duše totiž ví, že musí přibrat, aby jejich tělo mohlo začít fungovat normálním způsobem, jenže na stranu druhou většina z nich podstupuje léčbu jen kvůli nátlaku okolí nebo z donucení rodičů, když jsou např. nezletilé. A ve skutečnosti jim jejich nemocná hlava nechce prominout to, že by měly něco přibrat. Pro každé kilo se přece tolik nadřely.
Ale ví, že s tím v té chvíli nenadělají už nic, jelikož z nemocnice by je nepropustily a většinou napít se před vážením 4 litrů vody v mnoha případech nepomůže, jelikož příbytky mají být větší. Začnou se tedy orientovat jen na tu zdravější výživu a jídla si stále dělí na "povolená" a "zakázaná". Z jídla odmítají máslo..namísto toho si nakoupí tuny zeleniny a domluví si s doktorkou, zda by si ji mohly k jídlu přidávat. Lékařka samozřejmě bez větších námitek kývne. Co myslíte, je z toho nějaké východisko? Holky se většinou zabejčí, začnou jíst tak, aby trochu přibraly a především se prolévají vodou a potom se vrací domů. A jak to probíhá doma? Ve většině případů se každá dívka musí dostavovat do nemocnice na pravidelné váhové kontroly. Takže je okamžitě jasné, že držet doma hladovku se nevyplácí, zvlášť po předchozí odporné zkušenosti z nemocnice. Nechtějí mít tělo jako žena, takže budou chtít se přiblížit nikoli Twiggy, ale ženám z oblasti fitnessu. A upravují svou stravu tak, aby odpovídala zdravé výživě a často ztrácí kontrolu nad tím, jak moc a v jaké intenzitě cvičí. Když se někomu podaří opravdu tímto způsobem žít a přitom si držet váhu, při které mu tělo správně funguje, je to obdivuhodné. Bohužel, v mnoha případech to končí tak, že je to jako když si sednete na kolotoč a ten se ne a ne zastavit. Platí tu totiž jedno dost silné heslo : Všeho s mírou!



Komentáře

  1. i dont understand what you wrote... but thanks for your comment! :)

    Thanks for stopping by my blog! New post now in BLOG.THE.DREAMS.COM kisses!

    OdpovědětVymazat
  2. Veľmi zaujímavý článok. Zhltla som ho na jeden nádych :).

    Julie's blog

    OdpovědětVymazat
  3. Veľmi podarený článok, ktorý má niečo do seba. Kedysi som sama bola anorektička - tak rok a niečo dozadu a preto veľmi dobre viem o čom píšeš. :-) Stalo sa mi niečo podobné - síce som neležala na žiadnom oddelení, ale liečila sa doma, predsa len to bolo podobné. Hľadala som úniky od "normálneho" jedla a presviedčala sa, že to nerobím preto, že sa bojím pribrať, ale preto, že chcem zdravo žiť a že "normálne" jedlo mi vlastne ani nechutí. Nakoniec som presedlala na fitness, kde som však ako píšeš veľa cvičila a i tak málo jedla. Keď nemáš trénera, ktorý ti zostaví správny, výživný jedálniček a nemám toho takmer nič naštudované, je to ťažké. Avšak, dnes to so mnou je úplne inak. To, čo bolo dôvodom začatia s cvičením vo fitku (štíhla postava a nemusieť pribrať) sa zmenilo na vášeň v podobe kulturistiky - kde som pribrala na zdravých 60kg/157cm - začala makať s váhami a pri tom JESŤ. I napriek tomu mi chvíľu trvalo, kým som sa prestala báť "hrešiť" a ták, a dnes? Dnes je 31.10. - Halloween - a ja mám deň, kedy jem všetko (síce som vegan, ale to je o inom a nie kvôli strachu z váhy, ten už nemám). Chlieb, džem, čokoládu, všetko.
    Preto súhlasím s tým, čo si napísala, avšak myslím si, že to záleží od povahy a charakteru danej osoby. Ak sa z toho chcem dostať/ak chcem čokoľvek dosiahnuť, tak to dosiahnem preto, že to chcem. Ja som chcela byť zdravá, šťastná a nájsť si v živote zmysel. Zmysel mám a ten zmysel ma robí šťastnou a šťastie ma robí zdravou.
    Preto skutočne prajem všetkým dievčatám, aby sa v prvom rade ponorili hlboko do seba a spýtali sa samých seba, či im skutočne štíhly pás a stehná, ktoré sú chudšie ako u 6 ročného dievčaťa stoja za to, aby premárnili život, vychutnávali si krásy a našli svoju pravú podstatu - zmysel, niečo, čo by chceli robiť. A nemusí to byť fitness a zdravá strava. :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky