Podzim, nadpřirozeno a budoucnost


Představte si, asi mě teď budete mít za úplného blázna, ale já jsem se už poněkolikáté přesvědčila, že něco nad námi prostě musí existovat.
Napřed jsem si říkala, že je to nějaká prapodivná náhoda, ale ona nebyla. Stává se mi poslední dobou to, že usilovně něco hledám, konkrétně se například podívám na jedno místo a vidím, že je tam prázdno a absolutně nic tam není a pak to hledám třeba druhý den a najednou se to tam znenadání objeví. Nerozumím tomu..dvakrát se mi to stalo s léky a dnes s iPodem. Jsem přesvědčená o tom, že nejsem cvok a nikdy jsem takovým věcem nepřikládala žádný význam, ale taky mohu se stoprocentní jistotou tvrdit, že když jsem se dnes dívala na úplně prázdný stůl ve svém pokoji, nic tam nebylo a pak za 20 minut na tom prázdném stole se najednou objevil můj přehrávač, bez kterého neudělám ani krok.
Můžete si o tom myslet co chcete, ale je to strašně divné. Vždycky vduchu prosím Boha, že to opravdu potřebuju najít..a snad se ještě ze mě, z ateistky, stane věřící v Boha. :D Já vím, zní to divně, ale je to tak a tečka.

Wild Inspirations | via Tumblr

Zrovna jsem se dočetla, že Čína hodlá od roku 2014 zastavit povinné testování na zvířatech. Že by se naše snaha konečně projevila? Bylo by to skvělé, co si budem povídat.
Tak taky neustále přemýšlím, co bude v následujícím období. Ozvala se mi paní z Anglie, jestli mám stále zájem o tu práci na pozici prodavačky na vánočních trzích v Irsku. Dost nad tím přemýšlím a bohužel mě i ovládá strach. Strach z toho se jí ozvat. Dokonce začínám mít i pochybnosti o své angličtině, což je opravdu co říct. Ale spíš bych se přiklonila k tomu , že je tomu tak proto, že předchozí zkušenost s prací v zahraničí neskončila zrovna pozitivně a tak mám strach, aby se něco podobného neopakovalo. I když v té době jsem si říkala, že nic horšího už nastat nemůže. Taky si zrovna píšu s bývalým přítelem a bavíme se o tom mém bydlení od nového roku. Sama netuším, jestli se do té Prahy dostanu. Bojím se toho, že tam přijedu a nebudu moct sehnat práci v místě mého bydliště, jelikož Praha je velké město a nejde jen tak si tam jet s pěti tisíci v peněžence a naivně si myslet, že se za to na celý měsíc ubytuju v příjemném prostředí, nakoupím jídlo a navíc kartu na MHD...
No uvidíme, každopádně nějakou razantní změnu by to už opravdu chtělo. Chci začít chodit víc mezi lidi. Účastnit se veganských společných večeří, kde můžu potkat spoustu fajn zajímavých lidí a vůbec víc se zapojit do toho dění, co se děje venku a celkově do společnosti.

🍁

Co mě rovněž těší je, že konečně vidím, že lidi kolem mě pociťují tu změnu myšlení a přechod na veganskou stravu přímo ze mě. Zářím pozitivní energií a zároveň vím, že dělám správnou věc. Sestřenka mi neustále něco odtrhuje od pusy (myslím to v dobríém:)) a ochutnává, co si vařím a peču a dokonce jí to moc chutná a včera, když jsem dělala sójové maso na paprice, byl to oběd určený pro ni. Poprosila mě o to po předchozí zkušenosti s podobným obědem a že prý to chce udělat úplně stejně. I muffiny všem moc chutnaly. Kamarád, co čte můj blog od začátku, se přeorientoval na veganský způsob života a sám uznal, že by nevěřil, co pozitivního to s ním udělá. Navíc údajně mu můj blog moc pomáhá. A mám-li přesně citovat, co mi napsal, bude to znít takhle: " Dřív jsem měl deprese a takové kecy o sebevraždě apod. a ted se mi to nějak vrátilo. Ale tvůj blog mě z toho naštěstí dostal ono je pořád něco./ jj hoodně mi to pomohlo, čtu o tobě asi snad rok a už si to bez tebe nedokážu představit. Hodně mi to pomáhá/ ale už nějakou dobu čtu o tvém životě . . . máme podobné názory na život, jsi chytrá, inteligentní, krásná . . / tak já lidi podle vzhledu nesoudím, ty jsi mě první zaujala tím jaká jsi. Jsi taková lidská, víš co je v životě důležité apod.

Snad se za to na mě nebude zlobit, ale mě to opravdu moc potěšilo a chci si to zapamatovat. 



Lidi kolem mě prostě cítí tu změnu a já jsem z toho víc než nadšená. Začínají uvažovat  o utrpení zvířat, které musejí podstupovat jen proto, aby vyhověla naším chuťovým buňkám a rozežranosti, začínají o tom přemýšlet jinak a nebýt stále tak sobečtí a sebezahledění a vnímat i svět kolem sebe. A snad to tak i bude pokračovat.


Andie

Komentáře

  1. V nadpřirozeno věřím, ale takové věci jako tobě se mě nestávají :) A tu práci zkus, vrátit se můžeš vždycky a o tvoji angličtinu strach neměj, tak je výborná :) když jsi vzpomenu s jakou angličtinou já jel pracovat do Řecka . . . a taky jsem to zvládnul. A taky se chystám na veganské večeře, ale jako nováček, nevím co od toho čekat :)

    OdpovědětVymazat
  2. super článek, moc ti fandím v tom odjed do Prahy a dělat věci které si přeješ. Není co ztratit, proč to nezkusit. A nebo cíl je cesta .. a jak to dopadne vše. určitě nějak a ne katastrofou....a proč nejít po té cestě a doufat v krásnou cestu.. to je to nejhezčí, že máme sny.....mít možnost být optimistický a věřit v dobrý konec je lepší než v nedobro a hlavně mít možnosti udělat takové velké věci, ne každý tu možnost má. Vážit si ji a využít ji, to je velký dar.

    OdpovědětVymazat
  3. Určitě do Prahy jed...za zkousku nic nedas a mozna budes mile prekvapena...kdyz se budes bat tak se nikam nepohnes ...ja to taky tak mam ...porad si rikam - A CO KDYZ?? ...musis to brat pozitivne jako novy zacatek :) ber vsechny nove prilezitosti za pacesy :) a to Irsko taky zkus ..Ja osobne jsem v Anglii na vanocnim marketu pracovala a strasne se mi to libilo ...lidi a ta atmosfera :)) je to zase jina zkusenost ..a anglictiny se neboj ...na takovou praci ti staci zaklady. Preji hodne stesti :)

    OdpovědětVymazat
  4. Superb blog... Can we follow each other???

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky