To nejkřehčí / The frailest

Nebudu začínat tak, jako vždycky. Nebudu se omlouvat za to, že jsem blog opakovaně velmi dlouhou dobu zanedbávala (teď by to byl skoro měsíc, když trošku nadsadím). Řeknu jen tolik: bolí to.....bolí to strašně, to, že se stalo něco, čeho jsem se tolik bála, až jsem to nakonec přivolala. Ale co mám dělat? Já musím jít dál. Už jen kvůli lidem, co mě stále potřebují a naplnění mého poslání pomáhat lidem (případně i zvířatům, zkrátka všemu živému), protože to je jedna z mála věcí, ve které jsem si opravdu jistá, že to dělám víc než dobře a mám s touto schopností budoucnost, ať už bude jakákoli. Je to jako bych si z vás i sama ze sebe střílela. Napřed se rozepisuju o novém vztahu a o tom, jak jsem v něm šťastná s novou dávkou naděje do boje, který jsem se rozhodla dotáhnout do konce. A teď? - řeknu jen jedno....JE KONEC! Ano...nebudu tu rozvádět detailně osobní věci, které tomuto rozchodu nahrály, jen to stručně shrnu v pár vět. A ty znějí: "Pořád si ještě dostatečně nevěřím na to, aby si mě mohl někdo jiný začít vážit." "Dokud budu do takové míry súžena těmi všemi nemocemi, nikdy nebudu mít fungující vztah, protože najít někoho, kdo by byl silný natolik, aby mě i v těchto situacích podržel, je téměř nereálné." Takže tak. Je to čerstvé a ještě jsem se s tím ani pořádně nesžila, protože jsem tu vnitřní bolest přehlušila dávkou drogy...kterou už ale beru jen k tomu, abych fungovala. Už nežiju v minulém čase, kdy jsem byla schopná se vzchopit a sesmolit článek, který by dával hlavu a patu..bez určitého "nadopování" nezvládám nic. 




Sype se toho na mě totiž tolik ze všech stran, že v té temné mlze není možné najít ani sebemenší odrazový můstek, odkud bych mohla začít se sebou a svým životem něco dělat. Bohužel, i když bych strašně ráda, ale nemohu nalézt jedinou pozitivní věc, co se v mém životě udála. Snad jen, že jsem se poučila. Poučila jsem se z tohohle zkrachovalého krátkého vztahu, ve kterém ale navzdory tomu bylo mnoho emocí tím, že dokud se nezačnu mít dostatečně sama ráda, nebude tu prostor pro to, aby se do mě někdo jiný zamiloval. Prostě nebude...
Samozřejmě jako každý průser, vychází i mé experimentování s drogami pomalu ale jistě na povrch. Musím se jít opětovně léčit. Nemusím ani sepisovat žádná "pro" a "proti" toho se vyléčit/nevyléčit. Pozitivní stránka věci jasně převažuje...už jen samotný fakt, že relativně "zdravá" (dávám úmyslně do uvozovek) bych dostala naději a jistě i nejednu příležitost, najít vztah, který bude obnášet opravdu všechno, co vztah založený na lásce a vzájemné opoře obsahovat má. I když vím..je to relativní pojem. Pro každého z vás je ve vztahu potřeba něčeho jiného, případně toho samého, ale v daleko menší nebo větší míře. Proto jsem to řekla takhle. 

Style

V rukou cítím strašně silné křeče...je to snad proto, že se chystám napsat něco, čeho bych následovně mohla začít litovat? - Nevím. Nicméně píšu to, co mám na srdci a mrzí mě, že tuto adresu bohužel znají i lidé, se kterými odmítám sdílet svůj soukromý život až tak do hloubky jako s vámi ostatními. Ale i já dělám chyby a jedna mě trápí...a přiznám se, přestože mě mnozí mohou odsoudit jako člověka zcela bez vůle (ale ruku na srdce, co je to vlastně ta "vůle"?!)...ale já vám to podám v naprosto upřímném světle. Před měsícem jsem na popud doktorky začala užívat léky, které se předepisují pro schizofreniky, ale já je měla jen kvůli potížím se spánkem, schizofrenik naštěstí nejsem. No a co myslíte, že to s sebou neslo za vedlejší účinek, když už jsem našla konečně lék, který mi na spaní zabere perfektně? -nekontrolovatelné bulimické záchvaty, kdy jsem konzumovala i věci silně neveganské a sama sobě si odpírala promítnout video, kterén mi vždy pomůže, když mám chuť na něco mléčného nebo při pečení použít vejce. Takže jsem v podstatě od Vánoc v jednom kuse hřešila....a nesmírně toho lituju. Ale čím ses zkazil, tím se naprav. V pondělí jdu tyto strašné léky vyměnit za jiné, které nebudou oslabovat moji sebekontrolu a vrátím se opět do starým kolejí. Už i na svém těle cítím, že to potřebuje..už jen kvůli pleti, kterou mám momentálně ve strašném stavu, energii (která je i běžně pod bodem mrazu, ale byly chvíle, kdy to bylo lepší) a tomu nejdůležitějšímu - klidnému svědomí, že vědomě nezabíjím. Myslím, že v posledních dnech jsem se za to vytrestala až dost, takže jdu do toho znovu s čistým štítem. A i s vědomím, že mohu kvůli těžké bulimii několikrát selhat..nenechám se tím položit a svá selhání budu napravovat tím správným jednáním, které jsem byla zvyklá konat předtím. Co mě momentálně moc drží, je má hrstka přátel, kterým můžu věřit a dala bych za většinu z nich ruku do ohně. Musím napsat 4 dopisy a se svým sáhodlouhým obsahem je mi jasné, že to bude na dlouho, ale já to těm lidem dlužím. Oni mi napsali, já jim napíšu taky, ať už se věci mají jakkoli, oni si to zaslouží.

Facebook


A abych napsala taky něco nového z trošku jiného soudku, takže přiznali mi invalidní důchod 1. stupně, což mě nutí k tomu se odvolat. Je to strašné, ten zvrácený systém, kterému se nemůžu bránit, že kdybych měla odpracované 2 roky pro stát, dostanu bez mrknutí oka se svými diagnózami a hospitalizacemi 3. stupeň. Ale povězte mi někdo, kdokoli...jak jsem jako studující mohla chodit do práce 2 roky? :( U nás je zkrátka všechno vzhůru nohama. Za chvíli tu nebude nic naše. Jako Česká republika se už označujeme pouze v geografických souvislostech, přičemž Karlovy Vary a jejich široká oblast, spadá do klína Rusům, veškeré potraviny, v jejichž pěstování jsme byli velmocí, jsou najednou polské. Zboží je stále víc z Polska..a vůbec, škoda mluvit. Máte tu pro mě někdo něco pozitivního? Já už snad jen to, že chci poděkovat všem, co mě podporují za vaši podporu, ani si nedokážete představit, jak moc pro mě těch pár psaných vět znamená. Příště se můžete těšit  (především vegani, vegetariáni a lidé orientování na zdravou výživu) na recenzi webového portálu s možností objednání potravinového boxu obsahujícího ty nejkvalitnější potraviny v jednom krásně zabaleném balení. Chcete vědět víc? Pak sledujte můj blog, brzy tento článek spatří světlo světa!


Se vší láskou
Vaše A. Ch. ♥

Komentáře

  1. Omg I love food box they do offer plenty of healthy items to try.
    http://tifi11.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Right way, Jackie ^^..thanks for your comment :*

      Vymazat
  2. Páni...silný článek..:) Snad se věci obrátí k tomu lepšímu ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, vážím si toho! :) snad mě ještě v budoucnu navštívíš! Krásný den!

      Vymazat
  3. Andie holka drz se! Nemas to vubec jednoduche ale ja verim, ze ty to ustojis. Jsi silna a musis verit v sama sebe a ono to prijde a bude lip! Drzim moc palce a myslim na tebe!

    OdpovědětVymazat
  4. Hodně silný článek :/ jsem rád, že ti hodně věcí došlo a myslím, že po této špatné zkušenosti budeš silnější než dřív. Z tvých slov cítím chuť bojovat a věřím, že ten boj vyhraješ! :)

    OdpovědětVymazat
  5. Všetko zlé je na niečo dobré, človek si uvedomí veľmi veľa vecí :) A ty tiež, držím ti palce aby sa dalo všetko do poriadku :)
    Adysha

    OdpovědětVymazat
  6. Andie, I was so touched by this entry... I feel the turmoil you have going on... I have it in ways too...

    I had a great love that ended and I have not been right since than either, I keep trying to fill the empty holes with my own control issues.... nothing is helping this time.

    I hope things get better for you, I just wanted you know what you wrote moved me... Have a great weekend...

    OdpovědětVymazat
  7. Co říct...každý zde máme asi nějaký svůj úděl a Ty jsi zrovna dostala hodně těžký. Ale věř, že to zvládneš, když je nejhůř, karta se musí obrátit. Hledej maličkosti, co Ti rozjasní den-ať už je to cizí úsměv, sluníčko, milé slovo...snaž se si vytyčit cíl a směřovat k němu. Ta věta zní banálně, ale je pravdivá - všechno jednou bude dobré. Ohlédneš se zpátky a budeš moct být pyšná na to, co jsi dokázala překonat. Hodně štěstí :)

    OdpovědětVymazat
  8. Držím Ti palce, aby u Tebe bylo vše brzy v pořádku a cítila si se dobře! Jsem ráda, že jsou mezi námi takové otevřené a citlivé bytosti jako Ty. Nebýt jich, byl by svět chladný a nenávistný. Věřím, že to zvládneš, stačí pevně věřit v sebe a v život a v lidi kolem.
    Jinak musím souhlasit, že v naší zemi je to hrozné. Můj táta měl vždycky 3.stupeň (je o berlích už hodně let, má problémy s páteří a koleny a často se mu páteř zablokuje, musí kvůli tomu chodit na injekce) a najednou mu ho sebrali a dali 1.stupeň (a to začal před osmi roky zase pracovat, aby si vydělal na důchod) - jsou to zkrátka šmejdi. Ale nesmíme se dát, nesmíme si nechat ničit sny a narušovat vnitřní klid někým, kdo za to nestojí. Drž se!

    OdpovědětVymazat
  9. I like food box!!
    Would you like to follow each other? Just let me know in my blog. xoxo
    http://www.elationofcreation.com/

    OdpovědětVymazat
  10. thanks for the comments my blog ;)

    OdpovědětVymazat
  11. To mě moc mrzí!!! :) Ale myslím, že hodně lidí s tojí za tebou! Držím ti palce..:) Dokážeš to :)

    OdpovědětVymazat
  12. běž se normálně léčit!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky