Rehab, day 33

Krásné dopoledne přeji všem,

konečně nastal ten okamžik, co jsem si dovezla do nemocnice notebook a můžu opět psát. Znělo by to skvěle, jen kdyby se nestalo to, že se mi z hlavy naprosto vytratily veškeré nápady na témata nových nadcházejících článků. Proto apeluji na vás, drazí followers, urychleně mi dejte nějaké tipy. ;) Budu opravdu moc vděčná.
Kdybych měla nějakým způsobem shrnout, co je za uplynulý měsíc nového, shrnula bych to asi následovně...
Až mě po 14ti dnech konečně pustily do činnostních terapií, byla jsem štěstím bez sebe. Tohle obnášelo totiž i vycházky po areálu. No a jelikož jsem byla celých 14 dní na izolaci na oddělení, kde v podstatě není žádný program, když nepočítám ten velmi chabý režim, byla to pro mě velká vzácnost. Ovšem nastalo nečekané zjištění, a to, že jsem na sobě začala po několika letech pozorovat znovu prvky sociální fobie. Vemte si to takhle. Na 2 týdny vás izolují od světa, takže se cítíte v nejlepším případě jako morčata ve stísněné kleci a potom najednou můžete normálně ven. A já se bála. Bála jsem se lidí, vyjít si sama do města, zaplatit složenky a nakoupit nezbytné věci, které jsem po těch nekonečných 14ti dnech potřebovala. Teď už je to trošku lepší. Dílny jsou super především proto, že jsme se tam seznámili s mým stávajícím přítelem. To mě přivádí na myšlenku napsat článek typu "Na věku nezáleží". Je mu 37 let, ale ani jednomu z nás to po nějaké době už vůbec nevadí. Léčí se s jinou diagnózou, což je na jednu stranu také dobře, protože žít s někým s poruchou příjmu potravy by nepřineslo žádnou dobrotu, to jistě většina z vás chápe.


Shop at Cost21.com | all kinds beauty rings shop at: www.cost21.com ... | via Tumblr

No a teď k věci, proč jsem tu vlastně byla izolovaná dva týdny a ne jen pár dní jako ostatní spolupacienti. Dlouho jsem nad tím dumala...hlavně po velké vizitě s primářkou, která s vámi jedná hůř jak s dobytkem. Přišli na to, že jsem tu jen proto, že nemám kde bydlet, což je totální kec. Primářka si dokonce dovolila tvrdit na základě pouhých dvou minut, co mě viděla u vizity, že žádné deprese nemám. Později mě napadla otázka "Tak proč teda beru antidepresiva? Ty snad beru na žlučník nebo na co teda?", ale po vizitě, kor když byla moje první, jsem zůstala jak opařená. Má doktorka mi tvrdila, že mám počítat tak cca se 3 měsíci léčby minimálně a tady by mě chtěli už po týdnu vykopat ven. Psycholog nenápadně naznačil, že mě chtějí s doktorkou dokopat k tomu, abych podepsala reverz. Ale mí blízcí mi zas naopak tvrdí "neodevzdávej se jim, nedělej jim to tak snadné". Tak tu zatím zůstávám, ovšem vizit se bojím snad i víc než čert kříže. Jde hlavně o to, že jsem řekla na začátku pobytu pravdu, když se mě ptali, kde jsem se drogám naučila a já odpověděla, že tady. Tím mě chtěli vytrestat za to, že jsem před rokem porušila řád léčebny. Je to k smíchu, ale mně v té uplynulé době moc do smíchu nebylo. Taky to bylo znát na chování personálu, až na pár příjemných sestřiček. Cítila jsem se ukřivděná. Měla jsem jim tedy lhát a říct, že jsem se to naučila někde na diskotéce pod vlivem alkoholu nebo z rozežranosti s touhou zkusit něco nového?! Radši se nesnažím zamýšlet nad tím, jestli to bylo správně. Ale když mě to donutí teď se pro jednu variantu rozhodnout, zvolila bych variantu, že ANO, bylo to správně, že jsem nelhala. 

MIJATO | via Tumblr

Víte, tady jsem si uvědomila mnoho věcí, a především to, že vždy může být i hůř. Jsou tu pacienti, kteří jsou na tom daleko hůř než já a já jsem ještě mladá a běží mi čas. Je nejvyšší čas uvědomit si, že všechno zlé, co prožíváme, je nutné k něčemu prospěšnému využít. Já se chystám napsat o tom, jak to vlastně chodí na psychiatrických odděleních a zbourat to zavedené klišé, že každý, kdo se ocitne na psychiatrii je považován okolím za cvoka. Rovněž si plánuju spolupráci s oblíbenými magazíny a časopisy, kde převezmu vlastní iniciativu a pokusím se je zkontaktovat.
Napsat tohle pro mě bylo strašně těžké, jelikož dlouhé a oblíbené články jsem v posledních měsících psala převážně pod vlivem pervitinu. Ale vy jste tak skvělí, že vaše komentáře a kladné ohlasy mě donutily k tomu, abych na stránku, kde sdílím mnoho věcí ze svého osobního života nezanevřela a alespoň se pokoušela v psaní pokračovat dál, jelikož je to parketa, která mi jde a baví mě. Akorát mi stále chybí inspirace. Máte nějaké tipy, o čem byste chtěli napsat?

Zdraví vás, dnes už zase o něco lepší
Andie Ch. ♥

Komentáře

  1. Zdraví vás, dnes už zase o něco lepší Andie... To znie super, mám radosť :-)

    Myslím si, že si urobila správne! Drogy by sa na takéto oddelenia nemali dostať (sama vieš, čo všetko ti spôsobili....), takže si zrejme budú zamestnanci a vedenie dávať v budúcnosti väčší pozor.
    Ale je to vec pohľadu: pre ľudí na dne je to ,,jediná" záchrana...

    OdpovědětVymazat
  2. Karolína29/5/14 10:27

    Vidím, že primářka je fakt odborník :D nějak rychle střídáš ty chlapy :) promiň, ale nemyslím si, že by jsi byla na nějaký dlouhodobý vztah připravená, na tož s klukem skoro o 20 let starším a z léčebny .... jen můj názor, třeba se pletu :) jinak moc držím palce.

    OdpovědětVymazat
  3. Konečně si se nám ozvala. Nedělej si hlavu s tím, co psát. Jednoduše piš, co cítíš, co prožíváš, co tě drží nad vodou. Ráda bych doplnila Karolínu, možná ten tvůj nový přítel není ideál a také to nemusí být láska na celý život, ale pokud ti pomáhá překonávat těžké chvíle, tak je to správné. Ale hlavně nezapomínej celou tuto situaci máš ty sama v rukou a ty sama za sebe musíš to překonat.

    OdpovědětVymazat
  4. I really love the rings! Awesome! :D
    Anyways, would you like to follow each other via GFC?
    Follow me and then i’ll follow you back instantly.

    http://tasiawijayanti.blogspot.com/
    xx

    OdpovědětVymazat
  5. Hi!
    sweet blog!
    do you follow each other??
    http://defishencia.blogspot.ru/

    OdpovědětVymazat
  6. Holka ty seš rváč :-)
    Držím palce, hodně síly.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky