Život jde dál / 8 yrs battle - finished

Všechny vás po dlouhé době moc zdravím!

Říká se, že naděje umírá poslední. A taky že ano!
Víte, já jsem nikdy moc "nebyla" na ta až moc protřelá pořekadla. Vlastně se věc má tak, že jsem nikdy moc nepodléhala tomu, co dělají nebo říkají ostatní. Například to velmi známé rčení "každý svého štěstí strůjcem", s čímž se dle mého názoru lze ztotožňovat jen z části. No a abych se vrátila k věci, tak rovnou zmíním rčení "na každém šprochu pravdy trochu". Teď narážím na zmínku o té naději. Vím, že asi mluvím v neodhadnutelných hádankách, ale na konci se dozvíte vše, co jsem se vám chystala sdělit.


(foto z nemocnice, 24. 6. 2014)

Za tu dobu, co jsem blog opět sabotovala, se přihodila spousta věcí, o kterých bych dřív neměla ani ponětí, že by se mohly v následující době stát. Za zmínku asi stojí rozchod s přítelem. Vztah jsem po necelém půl roce musela ukončit, protože ten člověk mě svou nezodpovědností akorát stahoval dolů spolu s ním. A já nepotřebuju po svém boku člověka, který se nechce léčit z alkoholismu a nemá ve svém pokročilém věku žádnou vůli ani cíle, kterých chce ve svém životě dosáhnout. To pouto bylo silné, ač více z jeho strany. Ale jak už napovídá titulek, tak život jde dál. Nepřemýšlejme proto nad tím, co by se stalo, kdyby.....nebo se trápit nad tím, jak by šly naše činy změnit. Neuděláme s tím nic. Nepřemýšlejte mnoho ani nad budoucností. Žijte v přítomnosti, berte ji jako dar a snažte se momentální okamžik udělat tím nejhezčím, jaký v této chvíli může být. Svůj život máme každý ve svých rukou a nikdo nemá právo rozhodovat za nás o našem životě. A navíc, když si uvědomíme, že v porovnání s celkovou životností naší planety toho času opravdu moc nemáme a měli bychom brát v úvahu, s kým svůj čas, který nám je každým ránem, co se probudíme darem, který jsme z jistého důvodu obdrželi, trávíme. 
Kdybych měla mluvit čistě jen sama za sebe, tak já si sama určuji, v jakém kruhu blízkých lidí se budu pohybovat.


(foto z JIPP, 15. 9. 2014)

Jsou to zpravidla lidé, kteří mě něčím obohacují (teď nemyslím materiálně). Inspirují mě nebo se oni inspirují mnou, a taky jsou to lidé, kteří absolvovali určitý stupeň oné často zmiňované "školy života". Další změnou, která nemůže díky vlivu na můj dosavadní život utajena, je to, že jsem se před 4 měsíci odstěhovala do Brna, které jsem vždy považovala za ten opravdový domov. Poznala jsem tu za uplynulých 7 let úžasné lidi a byla tu několikrát léčena pro poruchy příjmu potravy aj. diagnózy, které naštěstí postupem času odezněly.
Jenže co se nestalo...vlivem nadužívání diuretik a laxativ s extrémních dávkách, jsem byla sanitkou převezena v podvečer na internu a následně na JIPP k internistce specializované především na poruchy příjmu potravy. Věděla jsem, že jsem přišla opravdu za 5 minut 12, jak se říká..a možná i později. Bylo mi řečeno, že jsem mohla umřít. Nebylo mi vůbec dobře a já vlastně chtěla na jipku, protože jiný než ten nekompromisní přístup doktorky vůči této nemoci na mě neplatí. Musela jsem začít ihned jíst celé porce, dostávala jsem pravidelně infuze s ionty a elektrolyty, jelikož jsem měla silnou hypokalemii. A v průběhu hospitalizace jsem si stihla uvědomit spoustu věcí. Třeba to, jak úžasné mám přátele...což jsem si nikdy nechtěla připustit, že by mě někdo mohl mít rád, natož mě mít za vzor. A víte co? Udělala jsem největší pokrok za celých 7 let válčení s touto odpornou nemocí. Nutím se jíst celé porce a pravidelně, piju několik litrů denně a vše v mém těle se upravilo. Dokonce i ta psychika. Je to neuvěřitelný pocit svobody, když nejste na ničem závislí. A vím, že funguju, a to nemám ani projímadla, ani anorektika, ani diuretika. Nechávám to na svém těle, ono si se vším poradí. Je to náš nejdokonalejší stroj, který potřebuje palivo a když ho nedostává, začne se postupně ničit. Bylo dobré se poučit z toho, že tělo nikdo z nás neoklame, ono si svou daň vybere později. Takže už tuto nemoc neposlouchám. A přeju všem nemocným bulimií, popř. anorexií, aby zažili tentýž pocit. Protože je to úžasné cítit se tak skvěle. A děkuji všem přátelům, díky vám ten boj byl a bude o mnoho lehčí.

Opatrujte se! Teď už žádná dlouhodobá sabotáž nebude :)

A s mými křečicemi vám přejeme hezký den! Odjíždím na několik dní mimo Brno a mezitím budu psát články do různých rubrik, jelikož teď se mi to v hlavě nápady jen hemží!


Andie Ch.

Komentáře

  1. Ach zlato, som tak rada, že sa cítiš lepšie. A hlavne, že si sa oslobodila od muža, ktorý ťa ťahal so sebou dole. Je dôležité vedieť kedy treba niektorých ľudí zo života vymazať. Bohužiaľ je mnoho takých, ktorí na nás majú zlý vplyv, no musíme sa im postaviť a ísť svojou vlastnou cestou. Som na teba veľmi hrdá a verím, že už to bude len lepšie. Si skvelá, na to nikdy nezabudni ;-) :-*

    OdpovědětVymazat
  2. Hlavně, že jdeš správnou cestou a já Ti přeji hodně dalších sil! :-))

    Skills of Art

    OdpovědětVymazat
  3. Andynko :-) jsem tak rada' ze se citis dobre :-) :-) budu ti drzet palce a snad i drzet nad vodou. Jsi ten nejvetsi machr! Ted staci rict jen jedine - Andie rulesss :-) :-) :-) Do toho holka, nemuzu se dockat clanku :-)

    OdpovědětVymazat
  4. som rada, že si skončila so sabotovaním, články od teba chýbajú, lebo ty si jeden húževnatý človek, máš v sebe veľa sily, tak do boja a úspešného konca! :-) FINGERS CROSSED!!!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky