Latest feedback aneb Mišmaš, zn. můj typický syndrom

Ahojte,

upřímně, jen tak mezi námi, tohle je jeden z těch naprosto neplánovaných článků. A jelikož to bude docela "mišmaš", musela jsem vymyslet nějaký smyslný, důvtipný titulek, kterým bych mohla shrnout, co mě za dobu od posledního článku zaujalo, naštvalo, potěšilo, zabavilo a tak dále.Možná, že připojím i nějakou novinku, pokud si na nějakou vzpomenu, poněvadž svůj život od roku 2015 (a byly i etapy předešlé) vnímám jako ten nejodpornější projev stereotypního sebezatracování (a věřte nebo ne, v tu dobu si to třeba ani neuvědomím).

 Tak, zapátrejte společně se mnou do paměti, haha, co mě první napadá, je Wimbledon 2015. A jelikož jsem tento nejproslulejší tenisový zápas všech dob v tomto roce jako divák poměrně dost odflákla, mrkla jsem se aspoň na záznamy (kromě živého přenosu s uhekanou Sharapovou, u kterého jsem dospěla k názoru, že jestli ji nenakopu do prdele, tak rozbiju televizi, jsem po prvním setu přepla na jiný kanál (čistě pod šerpou pudu sebezáchovy) a finále s božskou Serenou.




OnTheGoTennis - Home - Behind-The-Scenes with Serena Williams for Nike Women

Jeden z inspirativních citátů Sereny Williams (zdroj Pinterest)


No a protože vy věrní mě už znáte a víte, že když se zaseknu u jednoho, musím se k tomu vykecat co to jen jde, tak vás teď krátce (no, znáte můj pojem "krátce" :D) uvedu do mého příběhu jak jsem přišla k tenisu. Prvně - nejsem hráčka, nýbrž jen divačka, která ačkoli pochází z města, kterému by se dalo přezdívat "česká kolébka tenisu", jsem držela tenisovou raketu v ruce asi tak 2x, a to když mi bylo asi 8 a s kamarádem ze sousedství, co tenis aktivně hrál, jsem si pinkala na jejich dvoře plném slepičinců pobíhajíc mezi moráky (pro Pražáky krůtami). No, uznávám, že badmintonu, basketu a fotbalu jsme se nahráli už trochu víc, jelikož právě badminton je jediný ze dvou sportů na světě, co mi jde. Řeknete si asi, jak sportovní antitalent může shledávat zálibu ve sledování sportovních online přenosů. Jestli jste čekali, že vám tuto příčinu objasním, jste vedle jak ta jedle, protože ani já sama si ji nedokážu vysvětlit.


Inspirují mě především lidi, co něco dokázali, přestože si v souvislosti s úspěchem museli projít peklem obnášejícím kritiku, hejty od anonymů,nemoc, rozvrácené rodiny, šikanu, absenci podpory od svých blízkých a ještě třeba samotu. U Sereny jsem se zatím nedostala ke "googlování" počátku a celého procesu její cesty na vrchol 1. příčky americké tenisové hitparády, ale zato jsem četla spoustu inspirativních výroků, které řekla. A víte, čím mi je moc sympatická? Ona dává tenisu a jeho zajetému pojetí zcela jiný rozměr. Lidi na sociálních sítích ji kritizují např. narážkami, že je rambo, že není ženská, ale chlap, komentují její pozadí apod. Ale mně přijde jako krásná žena s upřímným úsměvem, která si svou pozici každoročně několikrát obhájí a přestože mezi tenisovými kolegyněmi je spousta těch, které se nechaly pohltit penězi a slávou a jak se u nás říká, jim to stouplo do hlavy, Serena zůstává svá, nepovyšuje se a nemění svou image na základě jejích haterů, kteří nikdy nedokázali ani zlomek toho, co ona. 
Ha, tohle měl být stručný popis..a co dál? (ufff, už jsem to snad i zapomněla)


Jo, už to mám. Doporučuji každému z vás udělat si hodinu času na tento dokument, já u něj brečela jak želva zejména proto, že pravda mě šokovala víc, než jsem si dokázala vůbec představit. A mám tu i úryvek mých pocitů, které jsem si tak sepisovala během sledování videa :

craig schlewitz

Po 8letech dopování cítím, že to nejsem já, potlačilo to můj potenciál, izolovala jsem se úplně od všeho a ode všech, všechno mě přestalo zajímat nebo mě bavilo jen několik dnů, 4x jsem ze zkratu tak moc zatoužila po smrti, že jsem se jí chtěla přiblížit, ale o vlásek jsem jí unikla. Všechno, co mám, je život v nejistotě, ve strachu, odháním od sebe vědomě lidi, se kterými jsem si dřív rozuměla, byla jsem ráda mezi lidmi, měla jsem přátele, chodila jsem se bavit, sportovala jsem. Nyní je to každý den stejná rutina života mezi čtyřmi stěnami, které jsou přesně tak prázdné, jak se cítím já. A zoufale volám o pomoc, lékaři selhali, neustále budou lhát, jak vám ty léky pomůžou a že to vy děláte něco špatně
...
Ani si to po sobě nečtu, ale prostě v ten moment jsem to takhle cítila a sama bloudím v tomhle kruhu a uvědomuji si zpětně, co ze mě psychofarmaka vlastně udělala. A to mi před měsícem přibyla další :/. Ať hledám jak hledám, jiné cesty, které jsem ještě nevyzkoušela nikde nenalézám.

A nakonec jedna moc moc fajn zpráva, MÁM NOVÝ JOB !


.



Jde o práci pro web Generace21.cz, prozatím mám přidělenou sekci Osobní rozvoj a jsem v procesu, kdy se seznamuju s WordPressem, který mi nejde otevřít :D. Ale i když je to na bázi dobrovolnictví, beru to jako skvělou příležitost možné seberealizace a poznání nových lidí. Vím, že tu budou chvíle, kdy to bude těžké a já se zase třeba na delší dobu odmlčím a uzavřu se ve své imaginární čtyřhranné komoře, ale doufám, že se dokážu udržet v určitém tempu a dokážu napsat to, co slíbím. Dostala jsem skvělou příležitost a jsem za ni moc ráda!


Tak, pro dnešek by stačilo, možná že časem přibude i druhá část tohoto "nekonečného příběhu".

Komentáře

  1. sdsdfsdf7/9/15 09:39

    Your hair is fab. It looks so natural and glossy X

    http://www.2015louisvuittonshop.com

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky