Main reasons why I reject motherhood

Hlavní důvody, proč odmítám mateřství

Hotový babyboom. Všude! Všude kolem mě!
Holky, které jsou mnohdy i mladší než já, zákládají rodiny, pracují na miminku a rozhodují se usadit se a žít zbytek svého života v tom pravém rodinném duchu. Fajn, nic proti tomu. Můžu si myslet, že tímto faktem budu vždy vrhána do pozadí společnosti, jelikož, a teď ruku na srdce, od doby, co se žena stane matkou, se všelicos změní. Z vlastní zkušenosti nemůžu tohle sice posoudit, ale soudím z toho, co vidím kolem sebe.

Chci si zachovat určitou životní svobodu...

Nebudu tvrdit, že děti nemám ráda. Mám! Ale jen ty vychované. Dnes, když vidím některé spratky, funguje to na mě jako velmi účinná antikoncepce. Nezlobte se na mě, ale když vidím v obchodě dítě, které začne dělat kravál na celé kolo, že chce tohle a tohle, u toho na sebe strhává pozornost celého nákupního centra a rodič se musí propadat hanbou 4 metry pod zem až do západního Německa, nevěřícně kroutím hlavou, co je zde špatně a jak se z dítěte stane taková neřízená střela. Nebudu tvrdit, že občas, když se tohle stane, že na tom něco je..tohle se prostě asi občas stává. Ale problém se z toho stane v momentu, kdy už se to stává pravidelně a dítě přeroste matce přes hlavu. No a abych se dostala k tomu zvýrazněnému titulku, proč odmítám stát se matkou, tak začnu konstruktivně.
Jakožto rozená Vodnářka nemám ráda svazující rozhodnutí a svoboda je prostě nadevše. Co vlastně mi na tom tak vadí? Jednoduše...nemám problém s představou, že bych někdy v budoucnu našla chlapa, se kterým bych se usadila prostřednictvím společného bydlení a budování něčeho nového, možná později i dětí. Ale teď..? Proboha, je mi 21, ještě nemám dokončeno nic, co potřebuju v životě k tomu, abych se mohla dál rozvíjet..


Chci cestovat!

....a poznávat nové věci, nové lidi a nabývat na zkušenostech, získávat nové zážitky, na které budu po nějaké době vzpomínat.
Možná si řeknete, že cestovat se dá i s dítětem. Jo, je pár takových matek, které sdílejí na instagram fotky s dítětem na zádech někde na Kubě a snaží se vytvořit dojem, že to je přeci úžasné, že limity se zde nehrají absolutně žádnou roli.
Pardon! Nevěřím. Možná mě od toho distancuje představa, že bych musela nést zodpovědnost za někoho dalšího, než pouze za sebe. A něco na tom asi bude, nebudu zastírat, že ne. Upřímně, asi každý má někdy takovou tu menší krizi, když třeba zůstanete někde stát a zjistíte, že už se o vás nebude nikdo starat a musíte si vybudovat pomyslný domeček svého vlastního života naprosto od základu. Jako třeba najít si práci, sehnat vlastní bydlení, vytvořit si nový okruh lidí, se kterými se budete v budoucnosti stýkat. Už to pravděpodobně nebudou ex spolužáci ze základky nebo ze střední. Budou to noví kolegové z práce, přátelé vašich nových přátel a tak..
Ne, že bych nyní měla tu možnost někam cestovat, ale musím myslet i na budoucí časy, kdy moci budu, tedy aspoň doufám.

Po dvacítce život teprve začíná

No není to tak? Já to takhle vidím, nikomu to nevnucuju, ale jak to tak bývá, někdo je schopný dřív, někdo později. Já momentálně usiluji o to, abych se ze dna vyhrabala aspoň do slušného průměru hierarchie potřeb a mohla si postupně plnit své sny.

 Na dítě by nebyl čas ani prostředky a nebudu těhotná jen kvůli tomu, abych někam zapadla na úkor toho, že dítě bude nešťastné a nebude dostávat vše, co k životu potřebuje. Nejsem schopna totéž dopřát ani sobě, natož dítěti. Přestala jsem brát psychofarmaka, respektive postupně ubírám dávky, protože jsem až po dlouhých osmi letech zjistila, že mi nic nového a pozitivního nepřinesly a že to z člověka udělá maximálně tak chodící mrtvolu a jen farmaceutický průmysl je tu to, oč tu běží. Lékař vám tohle nikdy neřekne, protože mu sloužíte pouze jako takzvaná dojná kráva. Doufám, že tuto fázi brzy nějak překonám a postupně se začnu dostávat na vyšší level fungování a socializace.

Cizí děti na hlídání jsou fajn

To je pravda přeci. Třeba na fotce v tomto článku je náš malej čipera, můj vzdálenější synovec a i když někdy zlobí, bezmezně ho mám ráda. Je strašně fajn vidět, jak se vyvíjí jeho intelekt, jak rychle roste před očima a jak je čím dál koumavější. Samozřejmě s ním ráda trávím čas..někdy je to třeba i měsíc v kuse, když ho hlídáme třeba kvůli nemoci, někdy ho déle nevidím, ale díky němu jsem si uvědomila, že nejsem člověk, co nemá cit k dětem, ale že je prostě teď mít ještě nechci, ale trávit s nimi čas, proti tomu nic :) Dokonce si zkouším svou trpělivost a zdařile prodlužuju interval toho, kdy se rozčílím :D. 

Stačí mi zvíře

Nemůžu říct, že mi mateřská láska nic neříká, jelikož tímto citem oplývám velmi v souvislosti se zvířaty. Ony jsou moje děti. "Ta holka je cvok!", říkáte si..no, hold vyrůstala jsem jako jedináček mezi zvířaty, takže je to pochopitelné a jako citlivá osoba, co má cit ke všemu živému, nedělám mezi zvířaty a lidmi nijak velké rozdíly. Někdo kroutí nevěřícně hlavou, jak můžu srovnávat zvíře s člověkem a já odpovím, že kolikrát i mnohá zvířata jsou milejší a inteligentnější než kdejaký člověk. Toť můj názor.



Kamarádkám přeji, ať mají zdravé a chytré děti, co jim budou dělat jen samou radost a holky, ráda vám vaši ratolest pohlídám. Ale u toho končím.

Co vy? Cítíte taky nátlak okolí na to, abyste se přidaly k mladým matkám?

Komentáře

  1. Jelikož nechci dělat dojnou krávu farmacii(jak tu říkáš), tak neberu antikoncepci. Protože ti opět doktoři neřeknou, co všechno špatného to s tebou dělá. Aby se mi to vyplatilo, musela bych mít sex víc jak třikrát do měsíce, což se nestává, protože mám raději jen ty tři, pořádně prožité než nějaké rychlovky. Možná je to už úrovní vztahu, nevím. Ale i přes tu možnost ochrany, kterou využíváme, každý měsíc se obávám sebemenšího zpoždění a už přemítáme s přítelem co by kdyby. Ani jeden nemáme zatím dodělanou střední. Ale máme rodiče, kteří by nás nějakým způsobem podpořili, dokud bychom se nedokázali pořádně postavit na vlastní. A pak jim to všechno s láskou vrátit. A necítím se být úplně nejvíce zaopatřená, ale taky nestrádám. A myšlenka, že jeden měsíc to prostě nepřijde a bude na dalších osm útrum... Nu, na potrat bych fakt nešla. A pak bych se zařadila mezi mladé maminky. A s láskou. A i když by to byl omyl, pokusila bych se tomu dítěti dát co nejvíce lásky. Život začíná tehdy, kdy si to řekneme. A pro některé je to třeba až jejich děti dospějí. Vidím to na přítelově mámě, která si v padesáti našla manžela a koupila si domek, cestuje a rozhodla se, že bude chodit na kurzy tkalcovského stavu. A to pořád pracuje. :-D Chci také cestovat, ale každý má jiné priority. A můj sen je být dobrou maminkou. A ne hned v osmnácti. Klidně až ve třiceti. Prostě jak to příroda dovolí. :-)

    Moc pěkný článek. Pokud mají mladé matky zázemí, ať si jsou. Aspoň se o dítě postarají a nemusejí se bát smrti. Jako moje maminka. Je ji 57, je to u nich v rodině rizikový věk a dožít se 50 je hustý. :) a tak... Vše má pro a proti. Hlavně ti přeju, aby se ti tvoje sny splnily.

    OdpovědětVymazat
  2. Je teď IN mít dítě v mladém věku? Po 20? Tak to asi rádi uslyší doktoři :-) Ve 20 jsem ale fakt měla úplně jiné představy a potřeby (mohla bych podepsat tenhle článek). Teď už ale mám 9 letou dceru :-) A ani v tomto případě si nestěžuju :-) Je to to nejlepší, co jsem kdy v životě dělala :-) Ale nelituju, že to přišlo až později :-) A co se těch vzteklých dětí v obchodě týká? To nemusí být nevychovanost. Prostě zrovna potomek nezvládá to, že nemůže mít to, co chce. Na rozdíl od dospělých to ještě neumí potichu, depresivně a s flaškou v ruce :-))))) Když rodič vytrvá a nepodlehne ošklivým pohledům ostatních (a nedá dítěti to, čeho se dožaduje), tak to rychle přejde :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Naprosto s tebou souhlasím ve všech bodech. Stát se matkou nese obrovskou zodpovědnost, kterou nějak nezvládám přijímat ani vůči sobě, natož vůči děcku. Přijde mi, že se děti stávají módní vlnou, je mi 17 a mám ve svém okolí nespočet těhotných, což je na jednu stranu opravdu k pláči. Pokud dítě vychovává dítě, všichni víme, jak to dopadne.
    A navíc... Kočky jsou prostě lepší než děti!

    OdpovědětVymazat
  4. Je úplne normálne v tvojom veku, že ešte nechceš dieťa. Ja som do tridsať trojky ešte po dieťati netúžila. Máš koooopu času a niečo síliť je úplne zbytočné. Treba si užiť života...o nič neprídeš. Dnes už je iná doba, neumiera sa v pätdesiatke a dieťa po tridsiatke je úplne normálne. Na tlak spoločnosti sa vykašli, je to len tvoj život. Ak na dieťa budeš časom pripravená tak príde...a ak nie, aj to bude tvoj výber. Všetko dobré :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Mně je 27, děti ráda nemám, neumím se k nim chovat a vlastně jsem ani nikdy nepocítila nějaký mateřský cit. Můžu říct, že mi lezou na nervy, nepřijdou mi roztomilé ani nic dalšího. Ve svém věku poslouchám občas připomínky od rodiny, ale vychovali ze mě totálního samorosta, který nesnáší být na komkoli závislý a stejně tak špatně snáší, když je někdo závislý na něm. Jak jsi trefně napsala, je nesmysl dělat něco jenom proto, abys zapadla. Já bych sice možná zapadla, ale dítě by mělo chudák despotickou matku a velmi náročné dětství. Některý lidi by děti mít neměli a když to o sobě ví, rozhodně se nesnažit zapadnout. Zkrátka na to mám jinej názor, rozhodnutí mít děti nikomu neberu, je to úplně normální, ale mně ať to nikdo necpe. Je mi jedno, že mě za to lidi odsuzují a říkají že jsem sobec. Ano, jsem sobec a jsem tak spokojená. Mám prostě závislost na nezávislosti.

    OdpovědětVymazat
  6. Ráda jsem si to přečetla Emotikona smile První dítě jsem měla v 21 letech neplánovaně, musela jsem se spoustu věcí vzdát a spoustu věcí změnit a zůstala jsem na 3 roky sama. Tahle zkušenost mi dala pořádně přes držku Emotikona grin Emotikona grin A několikrát jsem se škrábala z hlubokého dna, takže schvaluji to, že pokud na to někdo není připraven, aby do toho nelezl (a že je dneska takových holek požehnaně, myslí si, že dítě je panenka, knourají, že nemají hlídání a nejraději by s dítětem dělaly to co dosud ale tak to bohužel nelze)... Mám kamarádku co celé dětství hlídala své neteře a synovce (měla o dost starší bratry) a miluje děti ale nikdy své nechce a je jí už přes 30. Pak mám další kamarádku, která si v dětství zažila dost nepěkné věci ze strany nevlastního otce a má obavy aby se to jejím dětem nedělo a tak je nechce, taky znám rodinu co pracují jako kriminalisté v oblasti páchání zločinu na dětech a z toho důvodu je nechtějí... Ale taky znám spoustu lidí co děti odkládali kvůli cestování, kariéře atd. peníze na echt cestování ale neměli, kariéru nijak velkou neudělali a je jim kolem 30 a roky bojují s tím mít dítě... (v mém okolí jsem ted kvůli tomuto článku napočítala 13 kamarádek co s početím bojují více než 2roky, některé mají za sebou i několikero umělé oplodnění).. Pokud máš i nějaké své nemoci, nejsi zkrátka jen sobec, zvažuješ pro a proti i z jiné stránky (také mám kamarádku co ze zdravotních důvodů a případné dědičnosti možnost mít děti odmítla a ted si užívá ty moje Emotikona grin - já očekávám třetí).. Já jsem matkou ráda, ale ne splašenou, když jsou děti u babičky tak mi vůbec nechybí Emotikona grin Jen at si tam jsou.. Také mám adoptované dítě v Keni.. A s těma nevychovanejma dětma, ne vše je tak jak vypadá, a nikdy bych nesoudila takové situace. Autismus a další nemoci už nejsou něčím co by lidi doma zamykali a tak se s tím setkáváme častěji (i když někdy je ta nevychovanost jasná a možná také plyne od mladých matek, jež mají dítko na okrasu) :)

    OdpovědětVymazat
  7. Ja som mala moju dcerku v 19tich a vies co nevymenila by som ju za nic na svete nie nebola.planovana a vies co ? Milijem taketo nazory ake mas ty pretoze byt matkou je dar a nie kazdy ma takyto dar ...a vies co ? Cestujem aj s dcerkou a vies co ? Chodim sa aj zabavat a vies co ? Bavi ma to , pretoze uz len lvoli takym to ludom ako sa k veci stavaju ako ty tak uz len preto im chcem dokazat ze ta sa takto zit a vies co ? Nie som prva ani posledna ;) !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja mám zas pocit, že všetky tieto mladé mamičky sú hrozne zaťažené na deti a idú prizabiť hocikoho kto má iný názor. Ona to písala o sebe, prečo ONA nechce mať dieťa. Napísala aj to, že ostatným tie deti praje. Nikoho nezaujíma, že "nie každá má ten dar mať dieťa". To akože keď niečo môžem robiť ale nechcem, tak to robiť musím ak niekto iný nemôže? To akoby poviem, že ma nebaví bicyklovanie a niekto mi povie, že mám nohy tak bicyklovať musím, lebo nie každý nohy má! Úplná hlúposť, no nie? :) A ak ťa baví mať dieťa len aby si si niečo dokázala a aby si "tromfla" dievčatá čo nechcú mať deti v skorom veku, tak mi je tvojho dieťaťa naozaj ľúto...

      Vymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky