1000 myšlenek a jeden rozchod

V životě by mě nenapadlo, že se mi tohle stane zrovna před svátky. Těmi svátky, kde bývají lidi spolu, povídají si a prostě jde spíš o tu atmosféru než o to, kolik kdo a jak hodnotné dostane dárky. Nebo alespoń já jsem to tak brala od doby, co mi jedna holka ve školní jídelně zkazila naivní iluze, že Ježíšek neexistuje. Zlaté časy dětské naivity, říkám si. Rozhodně to mělo něco do sebe. Já jsem si to samé myslela i o mém posledním vztahu, který dnešním večerem skončil. Samozřejmě prolité potoky slz, nevěřícnosti a shazování, co že je ve mně zase špatně. Jak jsem ty dlouhé měsíce a snad už i roky (bohužel) čekala na nějaký stimul, co mě přinutí ze sebe to všechno vypsat, tak ten asi dnešním večerem přišel. Nezastírám, že jsem si dala flašku Lambrusca za 40Kč z Penáče, ale po prochlastaných pátcích s mým, teď už ex, to na mě nemá moc valný efekt. Nicméně dokud píšu, tak je to asi ještě dobrý, když si nepletu tlačítka na klávesnici.

“Respect yourself enough to walk away from anything that no longer serves you, grows you, or makes you happy.” —Robert Tew:

Já si vždy myslela, že když chlapa dobře nakrmíš, dáš mu oporu a taky určitou volnost, je to to nejlepší, co muži můžeš dát. Ale to "muž" je klíčové. Je veliký rozdíl mezi tím, zda chodíš s klukem nebo s mužem. Když to mám trochu vysvětlit, chci říct, že muž jde do vztahu s tím, že ví, co chce a nikoli, aby testoval, jestli už je připravený na vztah po letech samoty. Dále nenechá ženu nikdy nešťastnou a vypozoruje na ženě, když ji něco trápí. Kdežto kluk je prostě takový "tester", který si jen zkouší, co vlastně chce a ani na konci to stejně nezjistí. Je nezralý, zvyklý, že když má rodinného příslušníka, co za něj může mnoho věcí zařídit, tak proč by přece on přebíral zodpovědnost za svůj život, i když mu je ke třicítce. A jo, správně hádáte, že věkem to není. Může na světě existovat muž, kterému je 25 a má vlastnosti muže, ale taky kluk, kterému je 35, ale stále prokrastinuje a spoléhá na to, že to prostě nějak dopadne. 
Neustále slyším, že ten chlap si mě nezaslouží, že je to debil a tak. A v hloubi duše musím vlastně souhlasit. Ale jsou tu dny, kdy si říkám, že je na mně stále něco špatně a pořád přemýšlím nad tím, kde dělám chybu. Těchto kixů už tu bylo víc, jen jsem o nich nepsala. 
Však vzpomínáte, jak jsem říkala, že budu reportovat každý den v Berlíně? Ono totiž nebylo co reportovat. Jediné, kam jsem se podívala, byl Alexanderplatz na 2 hodiny v deštivém dni a po návratu, co mi má vysněná láska, za kterou jsem tam až z Čech jela (a to jsme se nikdy předtím neviděli) řekla, že prostě jeho city tam jaksi nejsou, jsem se odebrala do taxíku a jela s brekem celkem 13 hodin do Čr zpátky. A to jsem po cestě zjsitila, že mi nějaký Arabáč v autobuse odcizil tablet..zneužil toho, že jsem na chvíli usnula a pak jsem ještě čekala na Florenci 5 hodin a nakonec se odebrala autobusem na Vídeň s totálně arogantním stewardem, jehož "angličtina" byla dost komická a musela jsem připlatit přes dvě stovky. No ale to odbíhám od tématu,.
nicméně musím podotknout, že díky kamarádovi, který se na mě v důležitých momentech nikdy nevykašlal, jsem se dostala alespoň z Brna ještě tu noc domů. A to jsme po cestě vjeli do zákazu vjezdu.
Nicméně tento "přítel" asi nebyl nic pro mě.

India Earl Photography:
Bože, je to těžký psát, protože zapomínám, co jsem chtěla říct. Nicméně je dobré, že se držím a nesklouzla jsem opět k drogám jako kdysi, abych na chvíli zapomněla a myslela pozitivně. Jestli to čte někdo, kdo je nesmírně pozitivní i v tomto světě a nehulí pro to trávu, tak mě s ním musíte seznámit. Mám se co učit. Tohle ještě není všechno "done", protože ještě tam mám věci, mám klíče a zase si budu zvykat na to malé město, kde jsem většinu času žila a nikoho tu skoro nemám, šance na to, že se konečně odhodlám jít se sociální fóbií do práce, je tatam a vůběc, znáte ty vize po rozchodu s někým, koho jste bezmezně milovali, všechno je strašně v hajzlu. Ale když se opravdu kousnu a mám hledat nějaké pozitivum, tak je to právě to, že jsem jen "díky" tomuto stimulu sepsala nějaký nový článek z osobního života, který se tu, ruku na srdce, už dost dlouho neobjevil.

Přeji vám krásný zbytek večera a pokud možno poklidné svátky s vašimi nejbližšími.
Moc si vážím každého, kdo zůstal věrný, <3

Komentáře

  1. To mě mrzí, ale vidím, že to máš v hlavě docela srovnané, takže pokud to prostě opravdu nebyl chlap pro tebe, tak by byla další investice citů do tohohle vztahu zbytečná. Nakonec ono všechno má být tak, jak se stalo a všechno má nějaký svůj důvod proč se to tak stalo. Tak se drž!! :)

    Jinak jsem ti přišla popřát krásné Vánoce, doufám, že si svátky užiješ i v tomhle rozpoložení! :) A samozřejmě přeji také vše nejlepší do nového roku! Možná ti rok končí malinko smutně, ale v příštím to určo bude lepší! ;) Měj se hezky.

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  2. That quote is soo true! great advice!

    Please visit my Blog!

    http://www.alessabernal.com/

    Alessa Bernal.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for taking the time to write a comment on my blog. I really do appreciate ♥

Oblíbené příspěvky